Skutky Apoštolů 23
1 Tedy Pavel, pohleděv pilně na to shromáždění, řekl: Muži bratří, já všelijak s dobrým svědomím sloužil jsem Bohu až do dnešního dne.
Then Paul, looking intently at the council, said, “Men, brothers, I have lived in all good conscience before God until this day.”
2 Tedy nejvyšší kněz Ananiáš kázal těm, kteříž tu stáli, aby jej bili v ústa.
So the high priest Ananias commanded those standing by him to strike his mouth.
3 Pavel pak řekl jemu: Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty sedíš, soudě mne vedle Zákona, a proti Zákonu velíš mne bíti.
Then Paul said to him: “God will strike you, you whitewashed wall! You sit there to judge me according to the law, yet you command me to be struck contrary to the law!”
4 A někteří stojíce tu řekli: Nejvyššímu knězi Božímu zlořečíš?
So those standing by said, “Do you reproach God's high priest?”
5 I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.
Then Paul said, “I did not know, brothers, that he is high priest; for it is written: ‘Do not speak evil of a ruler of your people.’”
6 A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.
Now when Paul perceived that one part were Pharisees and the other Sadducees, he called out in the council, “Men, brothers, I am a Pharisee, a son of a Pharisee; I am being judged concerning the hope and resurrection of the dead!”
7 A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství.
When he had said this, an argument started between the Pharisees and the Sadducees, and the assembly was divided.
8 Nebo saduceové tak praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají.
(Sadducees say that there is no resurrection, nor angel or spirit, but Pharisees confess both.)
9 I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské, zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem.
There was a great clamor, and the scribes of the Pharisee party stood up and started arguing vigorously, saying, “We find nothing wrong with this man; but if a spirit or angel has spoken to him, let us not fight against God!”
10 A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich a vésti do vojska.
Well the dissension became such that the commander, fearing that Paul might be torn in pieces by them, commanded the soldiers to go down and snatch him out of their midst and bring him into the barracks.
11 V druhou pak noc ukázav se jemu Pán, řekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i v Římě.
Now the following night the Lord stood by him and said, “Take courage, Paul, because as you have testified about me in Jerusalem, so you must also testify in Rome.”
12 A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.
And when it was day, some of the Jews formed a conspiracy by binding themselves with a curse neither to eat nor to drink until they had destroyed Paul.
13 A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli.
Now there were more than forty who formed this plot.
14 Kteřížto přistoupivše k předním kněžím a k starším, řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničehož, dokudž nezabijeme Pavla.
They came to the chief priests and the elders and said: “We have bound ourselves with a terrible curse not to taste anything until we have killed Paul.
15 Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, z jednostejného vší rady svolení, aby jej zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech; my pak, prve nežliť se k vám přiblíží, hotovi jsme jej zabíti.
Now you, therefore, together with the council, explain to the commander that he should bring him down to you tomorrow, as though you are going to determine more accurately the facts in his case; but we are ready to destroy him before he comes near.”
16 Slyšev pak o těch úkladech, syn sestry Pavlovy odšel, a všel do vojska a pověděl Pavlovi.
But when Paul's sister's son heard about the ambush, he went and entered the barracks and told Paul.
17 Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence tohoto k hejtmanu; neboť má jemu něco povědíti.
So Paul called one of the centurions and said, “Take this young man to the commander, because he has something to tell him.”
18 A on pojav jej, vedl k hejtmanu a řekl jemu: Vězeň Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s tebou.
So he took him and brought him to the commander and said, “Paul the prisoner called me over and asked me to bring this young man to you because he has something to tell you.”
19 I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se ho: Co jest to, ješto mi máš oznámiti?
So taking him by the hand, the commander went aside and asked privately, “What is it that you have to tell me?”
20 Tedy on řekl: Že jsou Židé uložili prositi tebe, abys k nim zítra do rady uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm.
So he said: “The Jews have agreed to ask you to bring Paul down to the council tomorrow as though intending to inquire somewhat more accurately concerning him.
21 Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe.
But you should not believe them, because more than forty of their men are lying in wait for him, who have bound themselves with a curse neither to eat not to drink until they have destroyed him; even now they are ready, looking for your promise.”
22 Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil.
Then the commander dismissed the young man commanding, “Don't tell anyone that you have revealed these things to me!”
23 A zavolav dvou setníků, řekl jim: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc.
Summoning two of the centurions he said: “Prepare two hundred soldiers, seventy horsemen and two hundred spearmen to go to Caesarea at the third hour of the night;
24 I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladaři;
and provide mounts to set Paul on so as to deliver him safely to Felix, the governor.”
25 Napsav jemu také i list v tento rozum:
He wrote a letter with this content:
26 Klaudius Lyziáš výbornému vladaři Felixovi vzkazuje pozdravení.
“Claudius Lysias, to the most excellent governor Felix: Greetings.
27 Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhožto já, přispěv s houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman.
This man was seized by the Jews and was about to be killed by them; but I came with the troops and rescued him, having learned that he is a Roman.
28 A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.
And wanting to know the reason they were accusing him, I took him down to their council.
29 I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.
I found that he was being accused about questions of their law, but there was no accusation worthy of death or bonds.
30 A když mi povědíno o úkladech, kteréž jsou o něm skládali Židé, ihned jsem jej poslal k tobě, přikázav také i žalobníkům jeho, aby, což mají proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře.
When I was told that the Jews were about to execute a plot against the man, I sent him to you at once, also directing his accusers to state the charges against him before you. Farewell.”
31 Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej v noci do Antipatridy.
So the soldiers, according to their orders, took Paul and brought him by night to Antipatris.
32 A nazejtří, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska.
The next day they left the horsemen to go on with him and returned to the barracks.
33 Oni pak přijevše do Cesaree, dali list vladaři, a Pavla také postavili před ním.
When they entered Caesarea and delivered the letter to the governor, they also presented Paul to him.
34 A přečta list vladař, i otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvěděv, že jest z Cilicie,
When the governor read it, he asked what province he was from; learning that it was Cilicia,
35 Řekl: Budu tě slyšeti, když tvoji žalobníci také přijdou. I rozkázal ho ostříhati v domě Herodesově.
he said, “I will give you a hearing when your accusers also arrive.” And he commanded him to be guarded in Herod's Praetorium.
