Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
“Ngoogv Israel ajin vdwa, ngo atuv mvngging sula minam sum nonu tvvria jilabv!”
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
Vdwlo bunu ninyia Hebru gaambv japdubv tvvto kudw, bunu abuyayabv choi nyatoku; okv Paul japwngla japjuk paying toku:
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
“Ngo Jius nyi vkv, Silisia gv Tarsus lo bvngnamv, vbvritola Jerusalem lo Gamaliel gvlo puri rila singcha toku. Ngo paato abuapa vdwgv alvbv Gamki pvvnama, okv silu so doodunv nonugv asar alvbv Pwknvyarnv gvlo tulwk sunam aingbv rito.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
Ngo so lamtv lo vngming gvnv nyi vdw ngaka pakipamar la sidubv mvtoku. Ngo nyimv jvka okv nyilo jvka naatungla okv bunua patwk arwnglo tumlwk toku.
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
Nyibu butvyachoknv okv kvba nyi mvnwng ngvka chinyadu ngoogv minam si jvjvbv mindunv vla. Ngo bunugv lokv Damaskas lo jius ajin vdwa siti lvknam am naarwksito, vkvlvgabv ngo bunua naatungla Jerusalem lo boolwkla rvngja lokv leeto la mvritririt dubv vla vngto.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
“Ngo vngdungla okv Damaskas lo aachi svlv nga, alo lopo dvsv nga Nyidokolo gvngv dvminmabv dooriak go nga riakyum toku.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
Ngo kvdw bolo gipv toku okv gaamgo nga, ‘Sol Sol! No nga ogubv mvdwmvku dunv?’ Vla mindubv tvvpato.
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
Ngo tvvkato, ‘Ahtu, no yvvla?’ ‘Noogv mvdwmvku namv, ngo Najaret gv Jisu kv,’ hv nga vbv minto.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
Nga lvkobv vngnv nyiga vdwv loung ungnama kaapa minggvto, vbvritola yvvka nga gaam japnam am tvvpa manyato.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
Ngo tvvkato, ‘Ahtu, ngo ogu ridukubv?’ Okv ahtu nga mintoku, ‘Gudungto okv Damaskas bv vngnyika, okv Pwknvyarnv gv no lvgabv mvngnam am no ogu risv ngvdw hoka ogumvnwng nga nam mimpariku.’
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
Loung ngv achialv bv ungkanam lvgabv ngo nyikching toku, okv vbvritola ngoogv vngbam ajin vdwv ngoogv laak am svvbwng tola Damaskas lo aalwk gvvtoku.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
“Ho pamtv lo nyi ako dooto vkvgv aminv Ananias, hv dormo nyi go ngonugv Pvbv ngaka riming gvnv go okv hoka Jius nyi mvnwng ngv kaibv mvngdv namgo.
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
Hv ngo gvlo aato, ngoogv nvchilo daktola, okv minto, ‘Boru Sol, lvkodv kaadvto!’ Hokaku ngo kaapa toku okv ninyi nyika kaatoku.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
Hv mintoku, ‘Ngonugv abuapa vdwgv Pwknvyarnv ngv nam darlinto ninyigv mvngnam nga chimu dubv, ninyigv darwkchongjornv pakbu gubv kaamu dubv, okv ninyigv atu gaambv japrinyi ninyia tvvmu dubv.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
No ninyigvbv kaariatvvria nvbv ririku mvnwng nga mimpa dukubv okv ogugo no kaapv tvvpv kudw.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
Okv svjv, ogu gonyi doyadunv? Gudungto okv baptisma naalaku okv noogv rimur am sokga lakuka ninyia kumgv riku laka.’
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
“Ngo Jerusalem bv vngkur toku, okv vdwlo ngo Pwknvyarnvnaam lo kumrilo, ngo nyikrwgo kaato,
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
hoka ngo Ahtunyi kaapato, hv nga vbv minto, ‘baapu alvbv okv Jerusalem am vngyu datoku, ogulvgavbolo so gv nyi vdwv noogv ngo lvkwngbv minam am tvvmare.’
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
‘Ahtu,’ Ngo mirwksuto, ‘Bunu alv rungbv chindo ho ngo Jius kumkunaamlo vngla okv yvvdw nam mvngjwngnv vdwa naatung la dvngnama.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
Okv vdwlo noogv kaariariria nvbv rinv Stipinnyi mvki rilo ngo atuv hoka doosuto, ninyigv gwngrw bv sinama alv nvgobv mvnglwk riato okv ninyi gwngrw gwnv vdwgv vji a doogv riato.’
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
Ahtu nga minto, ‘Vngnyilak,’ ‘holvgabv nam ngo Jentail vdwgv dooku adugolo vngmure.’”
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
Nyi vdwv Paulnyi vbv mindu kubv tvvria nyatoku; vbvritola bunu goktv rungbv bunugv goknam am gokrap nyatoku, “Ninyia lvkobv adu tvkuka! ninyia mvkito! ninyi singdu kubv rikuma!”
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
Bunu mvnwng ngv goknyato, vjia lwnglolwnglv karla okv, achuaya nga doori aulo jukar dubv taakar nyatoku.
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
Roman kamandar angv atugv nyi vdwa Paulnyi sipai naam arwng lo boolwk tvkv vla orto jitoku okv bunua minto ninyia svnyak patola ogulvkwngbv Jius vdwv ninyia svbv goknya dunvdw um tvvlinto.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
Vbvritola vdwlo bunu ninyia svnyak padubv vla leeto kudw, hoka nyigam daknv anga Paul minto, “Svkvnv si noogv pvbv lo Roman nyi am ogu rimur go rima jvka leetola svnyak padubv doorung pvnvre?”
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
Vdwlo nyigam angv ninyia vbv mindubv tvvto kudw, hv orto jinv nyigam gvlo vngtoku okv ninyia tvvkato, “No ogugo ridunv? Alo nyi angv Roman nyi gulaka!”
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
Vbvriku nvngv orto jinv nyigam angv Paul dokubv aatoku okv ninyi tvvkato, “Nga mimpato, no Roman nyi vre?” “V” vvkv Paul mirwkto.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
Orto jinv nyigam angv minto, “Ngo achialvbv ainmorko jila Roman nyi bv rinv ngv.” Paul mirwksito, “Vbvritola ngo bvngyi lokv Roman nyi bv bvngtak linv ngv.”
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
Paul ninyia tvvka jinv nyi vdwv vjakpigobv ninyigv kochingbv daksum nyato; okv orto jinv nyigam angv Paul Roman nyi gupv kunyi okv ninyia jaakobv leeto kubv vla mvngdin lakula hv busutoku.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.
Orto jinv nyigam angv Jius mvnwng ngv Paulnyi ogubv yalung dupv nvdw mvngla um malinla chindubv mvngtoku; vkvlvgabv logo nvnga hv Paul gv jaako nga paklin toku okv nyibu butv mvnwng nga okv Dopam gv nyi mvnwng nga kaarwk sudubv orto jito. Vbvrikunamv hv Paulnyi aagv toku okv ninyia bunugv atuk lo dakmu toku.
