Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
“Bhai khan, aru baba khan, moi etiya nijor laga safai te apnikhan usorte kotha kobole ase, etu ke huni bhi.”
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
Aru jitia tai Yehudi bhasa te koise, taikhan arubi ekdom chup thaki jaise. Titia tai aru koise,
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
“Moi Yehudi ase Cilicia laga Tarsus sheher te jonom luwa, etu sheher pora Gamaliel laga theng te bohi kene amikhan laga baba khan laga niyom thik pora sikhi loise, aru Isor phale jor dikena aji apnikhan jineka kori ase tineka kori ahisele.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
Aru mota, maiki, hobi, etu dhorom Rasta te juwa khan ke bondhi ghor te dikene morai bhi di thakise,
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
etu kotha cholawta, bura khan aru sabha bhi sakhi dibo pare, moi taikhan pora ami laga bhai khan Damascus te thaka khan logote chithi likhi diya utu bhi loise, karone moi jai kene ta te kunba thakile dhori kene Jerusalem te ani taikhan ke sajai dibo bhabise.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
Etu homoi moi Damascus punchibole usor hoi asele, titia din nisena homoi asele, aru sorgo pora achanak ekta dangor puhor ahi moi usorte thaki jaise.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
Aru moi matite giri jaise, aru ekta awaj moike kowa hunise, ‘Saul, Saul, kele tumi Moike digdar kori ase?
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
Karone moi hudise, ‘Probhu Apuni kun ase?’ Aru Tai moike koise, ‘Moi Nazareth Jisu ase, junke tumi dukh digdar di ase.’
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
Aru jun manu moi logot ahise, taikhan bhi puhor to dikhise aru bhoi korise, kintu taikhan moike kotha kowa laga awaj to huna nai.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
Titia moi koise, ‘Moi ki koribo lage Probhu?’ Aru Probhu moike koise, ‘Uthi kene Damascus te jabi, aru ta te tumi ki-ki koribo lage etu sob tumike koi dibo.’
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
Aru utu puhor bisi huwa karone moi eku dikhibo para nai, titia moi laga sathi khan laga hath dhurikena he moi Damascus te ahise.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
Titia Ananias koi kene ekjon asele, tai niyom mani thaka ekjon asele, aru ta te thaka Yehudi khan bisi sonman kori thaka manu ase.
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
Tai ami laga usorte ahikena koise, ‘Bhai Saul, apuni laga suku dikhi bhi.’ Aru etu homoi te moi dikhibole parise aru taike dikhise.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
Titia tai koise, ami laga baba khan laga Isor he tumike basi loise, tumi he tai itcha ke janibole aru Dharmikta Jonke sabo paribole aru tai nijor mukh pora kowa awaj ke huni bole.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
Kelemane tumi ki dikhise aru ki hunise etu sob manu ke koi dibole tai sakhi bonai dise.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
Tinehoile apuni etiya bhi kele bohi ase? Uthi kene baptizma loi lobi, aru prathana kori kene tai naam pora tumi laga paap dhui dibi.’
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
Titia moi aru Jerusalem te ahi kene mondoli te prathana kori asele, titia moi Atma te bhorta hoi kene darshan dikhise.
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
Aru moi Probhu ke dikhise, Tai moike koise, ‘Joldi Jerusalem chari kene jabi, kelemane taikhan Ami laga kotha tumi gawahi diya ke namanibo.’
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
Karone moi koise, ‘Probhu, moi pora biswasi khan mondoli te dhurikena bondhi ghor te diya aru mari thaka taikhan jani ase.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
Aru jitia Apuni nimite mori juwa Stephen ke khun giraikena morai di thakise, ta te moi bhi thakise, aru jun manu khan pora taike morai dise utu khan laga kapra ke moi rukhi thakise.’
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
Titia Tai moike koise, ‘Jabi, kelemane moi tumike yate pora dur Porjati khan logot pathai dibo.’
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
Aru taikhan etu kotha kowa tak taike huni thakise. Etu pichete taikhan awaj uthaikene hala kori koise, “Eneka manu ke prithibi pora hatai dibi, kelemane tai jinda thaki bole thik nohoi.”
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
Titia taikhan hala kori kene taikhan laga kapra khan ulai phelaise, aru upor hawa te dhul urai thakise,
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
titia mukhyo henedhikari pora Paul ke bondh kora jagate loi jabole hukum dise, aru manu khan kele taike iman ghusa kori ase etu janibole taike chabuk pora mari kene bhal pora hudibole koise.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
Aru taikhan jitia taike chabuk mari bole taiyar korise, Paul pora tai usorte khara thaka henapoti ke koise, “Rome manu ke eku golti nathaki kene bhi chabuk mari bole niyom te ase?”
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
Jitia henapoti etu kotha hunise tai mukhyo henedhikari logote jai kene koise, “Apuni eneka kele kori ase? Tai Rome laga nagrik ase.”
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
Titia henedhikari tai logot te ahikena koise, “Moike kobi, tumi Rome laga nagrik ase?” Paul koise “Hoi”.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
Etu huni kene mukhyo henedhikari pora koise, “Moi to Rome laga nagrik hobole bisi toka poisa pora kinise.” Kintu Paul koise, “Moi to jonom pora he Rome laga nagrik ase.”
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
Titia jun taike mari bole thakise, taikhan loge- loge tai usor pora joldi hati jaise. Aru kitia mukhyo henedhikari bhi Paul to Rome laga nagrik ase koi kene janise, tai bhi bhoi khaise kele koile tai pora Paul ke dhori kene bandh kora karone.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.
Dusra din Yehudi khan pora ki nimite Paul ke doshi korise, etu janibole mukhyo henedhikari pora Paul ke khuli dise, aru mukhyo purohit khan aru sabhakhan ke joma kori bole hukum dise, aru Paul ke loi kene taikhan age te khara kori dise.
