Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
“Brothers and fathers, listen to the defense I now make to you.”
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
When they heard that he was addressing them in the Hebrew language, they became even more quiet. Then he said,
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
“I am a Jewish man, born in Tarsus of Cilicia, but brought up in this city at the feet of Gamaliel and instructed according to the strict manner of the law of our fathers, being zealous for God, just as all of you are today.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
I persecuted this Way to the death, binding both men and women and putting them in prison,
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
as the high priest can testify about me, along with the whole council of elders. From them I received letters to the brothers in Damascus and then made my way there to make arrests and bring the prisoners back to Jerusalem to be punished.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
“About noon, as I was going along and drawing near to Damascus, a great light from heaven suddenly flashed around me.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
Then I fell to the ground and heard a voice saying to me, ‘Saul, Saul, why are yoʋ persecuting me?’
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
I answered, ‘Who are yoʋ, Lord?’ He said to me, ‘I am Jesus of Nazareth, whom yoʋ are persecuting.’
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
Those who were with me saw the light and were afraid, but they did not understand the voice of the one who was speaking to me.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
Then I said, ‘What should I do, Lord?’ The Lord said to me, ‘Rise and go to Damascus, and there yoʋ will be told about all that has been appointed for yoʋ to do.’
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
But since I could not see because of the brightness of that light, I was led by the hand by those who were with me, and went into Damascus.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
“Now a certain Ananias, a devout man according to the law, who was well spoken of by all the Jews dwelling there,
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
came and stood beside me. He said to me, ‘Brother Saul, receive yoʋr sight,’ and in that very hour I received my sight and saw him.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
Then he said, ‘The God of our fathers has appointed yoʋ to know his will, to see the Righteous One, and to hear the voice coming from his mouth.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
For yoʋ will be his witness to all people of what yoʋ have seen and heard.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
And now why do yoʋ delay? Rise and be baptized, and wash away yoʋr sins, calling upon the name of the Lord.’
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
“When I returned to Jerusalem and was praying at the temple, I fell into a trance
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
and saw the Lord saying to me, ‘Make haste and get out of Jerusalem quickly, for they will not accept yoʋr testimony about me.’
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
So I said, ‘Lord, they know that in every synagogue I imprisoned and beat those who believe in yoʋ.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
And when the blood of yoʋr witness Stephen was being shed, I myself stood there approving of his execution as I watched over the cloaks of those who were killing him.’
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
Then the Lord said to me, ‘Go, for I will send yoʋ far away to the Gentiles.’”
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
The crowd listened to Paul until he made this statement, but then they lifted up their voices and said, “Away with this man from the earth! For he should not be allowed to live.”
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
As they were crying out, throwing off their cloaks and flinging dust into the air,
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
the commander ordered Paul to be brought into the barracks, saying that he should be examined by flogging, to find out the reason why they were shouting at him in this way.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
But as one of the soldiers was stretching Paul out with the straps, Paul said to the centurion standing nearby, “Is it lawful for you to whip a Roman citizen without a proper trial?”
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
When the centurion heard this, he went and reported it to the commander, saying, “Consider what yoʋ are about to do, for this man is a Roman citizen.”
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
So the commander went over and said to Paul, “Tell me, are yoʋ a Roman citizen?” He said, “Yes.”
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
The commander responded, “I acquired this citizenship with a large sum of money.” Paul said, “But I am a citizen by birth.”
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
So those who were about to examine him immediately drew back, and the commander was afraid when he realized that Paul was a Roman citizen and that he had bound him.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.
So the next day, wishing to know for certain why Paul was being accused by the Jews, the commander released him from his bonds and commanded the chief priests and their entire Sanhedrin to come. Then he brought Paul down and had him stand before them.
