< Skutky Apoštolů 22 >

1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
Men, brothers, and fathers, hear you my defense which I make now to you.
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
(And when they heard that he spoke in the Hebrew tongue to them, they kept the more silence: and he says, )
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
I am truly a man which am a Jew, born in Tarsus, a city in Cilicia, yet brought up in this city at the feet of Gamaliel, and taught according to the perfect manner of the law of the fathers, and was zealous toward God, as you all are this day.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
And I persecuted this way to the death, binding and delivering into prisons both men and women.
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
As also the high priest does bear me witness, and all the estate of the elders: from whom also I received letters to the brothers, and went to Damascus, to bring them which were there bound to Jerusalem, for to be punished.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
And it came to pass, that, as I made my journey, and was come near to Damascus about noon, suddenly there shone from heaven a great light round about me.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
And I fell to the ground, and heard a voice saying to me, Saul, Saul, why persecute you me?
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
And I answered, Who are you, Lord? And he said to me, I am Jesus of Nazareth, whom you persecute.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
And they that were with me saw indeed the light, and were afraid; but they heard not the voice of him that spoke to me.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
And I said, What shall I do, LORD? And the Lord said to me, Arise, and go into Damascus; and there it shall be told you of all things which are appointed for you to do.
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
And when I could not see for the glory of that light, being led by the hand of them that were with me, I came into Damascus.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
And one Ananias, a devout man according to the law, having a good report of all the Jews which dwelled there,
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
Came to me, and stood, and said to me, Brother Saul, receive your sight. And the same hour I looked up on him.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
And he said, The God of our fathers has chosen you, that you should know his will, and see that Just One, and should hear the voice of his mouth.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
For you shall be his witness to all men of what you have seen and heard.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
And now why tarry you? arise, and be baptized, and wash away your sins, calling on the name of the Lord.
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
And it came to pass, that, when I was come again to Jerusalem, even while I prayed in the temple, I was in a trance;
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
And saw him saying to me, Make haste, and get you quickly out of Jerusalem: for they will not receive your testimony concerning me.
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
And I said, Lord, they know that I imprisoned and beat in every synagogue them that believed on you:
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
And when the blood of your martyr Stephen was shed, I also was standing by, and consenting to his death, and kept the raiment of them that slew him.
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
And he said to me, Depart: for I will send you far hence to the Gentiles.
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
And they gave him audience to this word, and then lifted up their voices, and said, Away with such a fellow from the earth: for it is not fit that he should live.
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
And as they cried out, and cast off their clothes, and threw dust into the air,
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
The chief captain commanded him to be brought into the castle, and bade that he should be examined by scourging; that he might know why they cried so against him.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
And as they bound him with thongs, Paul said to the centurion that stood by, Is it lawful for you to whip a man that is a Roman, and uncondemned?
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
When the centurion heard that, he went and told the chief captain, saying, Take heed what you do: for this man is a Roman.
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
Then the chief captain came, and said to him, Tell me, are you a Roman? He said, Yes.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
And the chief captain answered, With a great sum obtained I this freedom. And Paul said, But I was free born.
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
Then straightway they departed from him which should have examined him: and the chief captain also was afraid, after he knew that he was a Roman, and because he had bound him.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.
On the morrow, because he would have known the certainty why he was accused of the Jews, he loosed him from his bands, and commanded the chief priests and all their council to appear, and brought Paul down, and set him before them.

< Skutky Apoštolů 22 >