Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím.
“Brother and fathers,” he said, “Please listen as I give my defense before you.”
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
When they heard him speaking to them in Aramaic, they became very quiet.
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
“I am a Jew, born in Tarsus in Cilicia,” he began. “However, I was brought up here in this city, and sat at the feet of Gamaliel. I was taught to strictly observe the law of our fathers. I was zealous for God, just like all of you here today,
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
and I persecuted the people of this Way—having them put to death, and imprisoning both men and women.
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
As the high priest and the council of the elders can also verify, I received from them letters of authorization addressed to the Jewish brothers in Damascus, and went there to arrest these people and bring them as prisoners to Jerusalem to be punished.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
At around noon, while I was on my way and approaching Damascus, suddenly a bright light from heaven shone all around me.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?
I fell to the ground, and I heard a voice saying to me, ‘Saul, Saul, why are you persecuting me?’
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
‘Who are you, Lord?’ I answered. ‘I am Jesus of Nazareth, the one you are persecuting,’ he told me.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
Those who were traveling with me did see the light, but they didn't hear the voice that spoke to me.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
‘What shall I do, Lord?’ I asked. The Lord told me, ‘Get up and go into Damascus, and there you'll be told everything that's arranged for you to do.’
11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
Since I couldn't see because of the brightness of the light, those who were with me led me by the hand into Damascus.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů,
There a man called Ananias came to see me. He was a religious man who observed the law, and was highly respected by the Jews who lived in the town.
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj.
He stood in front of me and said, ‘Brother Saul, receive back your sight.’ At that very moment I could see again, and I looked at him.
14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho.
He told me, ‘The God of our fathers has appointed you to know his will, to see the one who is truly good and right, and to listen to what he has to say to you.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel.
You will testify for him to everyone about what you have seen and heard. So what are you waiting for?
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
Get up, be baptized, and wash away your sins as you call on his name.’
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
I returned to Jerusalem, and as I was praying in the Temple, I fell into a trance.
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
I saw a vision of the Lord telling me, ‘Hurry! You need to leave Jerusalem quickly, because they will not accept what you are telling them about me.’
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
I replied, ‘Lord, they certainly know that I went from synagogue to synagogue, beating and imprisoning those who trusted in you.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
When Stephen was killed for testifying about you I was standing there in full agreement with those who killed him, holding their coats for them.’
21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
The Lord told me, ‘Leave now, for I am sending you far away to the foreigners.’”
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
Up until this point they had listened to what he was saying, but then they started shouting, “Get rid of this man from the earth—he doesn't deserve to live!”
23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,
They screamed and tore off their coats and threw dust into the air.
24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
The commander ordered Paul brought into the fortress, and gave orders for him to be interrogated by flogging so he could find out the reason people were shouting so much against Paul.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
As they stretched him out and tied him down to flog him, Paul asked the centurion standing there, “Is it legal to flog a Roman citizen who hasn't had a trial?”
26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
When the centurion heard what Paul said, he went to the commander and asked him, “What are you doing? This man is a Roman citizen.”
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
The commander came, and asked Paul, “Tell me, are you a Roman citizen?” Paul replied, “Yes I am.”
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman.
“I paid a lot of money to buy Roman citizenship,” said the commander. “But I was born a citizen,” Paul replied.
29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati.
Those who were about to interrogate Paul left immediately. The commander was worried when he found out that Paul was a Roman citizen because he had placed him in chains.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.
The next day, wanting to find out the reason why the Jews were accusing Paul, he had him released and taken before the chief priests and the whole council which he ordered to assemble. He had Paul brought down and placed him before them.
