Skutky Apoštolů 20
1 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.
And after the uproar was ceased, Paul having sent for the disciples and exhorted them, took leave of them, and departed for to go into Macedonia.
2 A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké,
And when he had gone through those parts, and had given them much exhortation, he came into Greece.
3 V kteréžto pobyv za tři měsíce, (kdežto Židé učinili jemu zálohy, ) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
And when he had spent three months [there], and a plot was laid against him by the Jews, as he was about to set sail for Syria, he determined to return through Macedonia.
4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.
And there accompanied him as far as Asia Sopater of Beroea, [the son] of Pyrrhus; and of the Thessalonians, Aristarchus and Secundus; and Gaius of Derbe, and Timothy; and of Asia, Tychicus and Trophimus.
5 Ti všickni šedše napřed, dočkali nás v Troadě.
But these had gone before, and were waiting for us at Troas.
6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
And we sailed away from Philippi after the days of unleavened bread, and came unto them to Troas in five days; where we tarried seven days.
7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
And upon the first day of the week, when we were gathered together to break bread, Paul discoursed with them, intending to depart on the morrow; and prolonged his speech until midnight.
8 A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.
And there were many lights in the upper chamber, where we were gathered together.
9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý.
And there sat in the window a certain young man named Eutychus, borne down with deep sleep; and as Paul discoursed yet longer, being borne down by his sleep he fell down from the third story, and was taken up dead.
10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.
And Paul went down, and fell on him, and embracing him said, Make ye no ado; for his life is in him.
11 A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
And when he was gone up, and had broken the bread, and eaten, and had talked with them a long while, even till break of day, so he departed.
12 I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.
And they brought the lad alive, and were not a little comforted.
13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.
But we, going before to the ship, set sail for Assos, there intending to take in Paul: for so had he appointed, intending himself to go by land.
14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.
And when he met us at Assos, we took him in, and came to Mitylene.
15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.
And sailing from thence, we came the following day over against Chios; and the next day we touched at Samos; and the day after we came to Miletus.
16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.
For Paul had determined to sail past Ephesus, that he might not have to spend time in Asia; for he was hastening, if it were possible for him, to be at Jerusalem the day of Pentecost.
17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.
And from Miletus he sent to Ephesus, and called to him the elders of the church.
18 Kteřížto když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,
And when they were come to him, he said unto them, Ye yourselves know, from the first day that I set foot in Asia, after what manner I was with you all the time,
19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských.
serving the Lord with all lowliness of mind, and with tears, and with trials which befell me by the plots of the Jews:
20 Kterak jsem ničehož nepominul, což by vám užitečného bylo, abych vám toho neoznámil, ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích,
how that I shrank not from declaring unto you anything that was profitable, and teaching you publicly, and from house to house,
21 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.
testifying both to Jews and to Greeks repentance toward God, and faith toward our Lord Jesus Christ.
22 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,
And now, behold, I go bound in the spirit unto Jerusalem, not knowing the things that shall befall me there:
23 Než že Duch svatý po městech, kudyž jsem šel, osvědčuje mi, pravě, že vězení a soužení mne očekávají.
save that the Holy Ghost testifieth unto me in every city, saying that bonds and afflictions abide me.
24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.
But I hold not my life of any account, as dear unto myself, so that I may accomplish my course, and the ministry which I received from the Lord Jesus, to testify the gospel of the grace of God.
25 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
And now, behold, I know that ye all, among whom I went about preaching the kingdom, shall see my face no more.
26 Protož osvědčujiť vám dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.
Wherefore I testify unto you this day, that I am pure from the blood of all men.
27 Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.
For I shrank not from declaring unto you the whole counsel of God.
28 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.
Take heed unto yourselves, and to all the flock, in the which the Holy Ghost hath made you bishops, to feed the church of God, which he purchased with his own blood.
29 Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.
I know that after my departing grievous wolves shall enter in among you, not sparing the flock;
30 A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.
and from among your own selves shall men arise, speaking perverse things, to draw away the disciples after them.
31 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás.
Wherefore watch ye, remembering that by the space of three years I ceased not to admonish every one night and day with tears.
32 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdělati vás, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
And now I commend you to God, and to the word of his grace, which is able to build [you] up, and to give [you] the inheritance among all them that are sanctified.
33 Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
I coveted no man’s silver, or gold, or apparel.
34 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
Ye yourselves know that these hands ministered unto my necessities, and to them that were with me.
35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.
In all things I gave you an example, how that so labouring ye ought to help the weak, and to remember the words of the Lord Jesus, how he himself said, It is more blessed to give than to receive.
36 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.
And when he had thus spoken, he kneeled down, and prayed with them all.
37 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,
And they all wept sore, and fell on Paul’s neck, and kissed him,
38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.
Sorrowing most of all for the word which he had spoken, that they should behold his face no more. And they brought him on his way unto the ship.
