Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Nimb’e Derbe naho mb’e Listra añe t’i Paoly le nanjo ty mpiòke atao Timoty, ana’ ty rakemba Jiosy, mpiato; Grika ty rae’e.
2 Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
Nitalili-soa aze o rahalahy e Listra naho Ikaoniomao.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Niteà’ i Paoly ty hindreza’e lia, le rinambe’e vaho nisavare’e ty amo Jiosy nitobokeo, amy te songa nahafohiñe ty rae’e ondatio t’ie Grika.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
Ie niranga i rova rey le nitaroñe o fañè najado’ i Firàheñe naho i beim-pivory e Ierosaleme añe rey hambenañeo.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
Aa le niventèñe am-patokisañe o Fivorio vaho nitovoñe lomoñandro.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
Nañariary mb’e Frigià naho am-paripari’ i Galate iereo, amy te rinara’ i Arofo Masiñey tsy hitaroñe i tsaray an-tane’ Asia añe.
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
Ie pok’ e Misià eo, le nipay higodañe mb’e Bitinia fe tsy napo’ i Arofo’ Iesoày.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
Aa le rinio’ iereo ty Misià vaho nizotso mbe Troasy mb’eo.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
Nisodehañe amy Paoly haleñe añ’ aroñaroñe t’indaty nte Makedonia nijohañe eo nihalaly ama’e ty hoe: Mitsahà mb’e Makedonia mb’ etoa hañolots’ anay.
10 A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
Ie niaroñaroña’ i Paoly, le nikotepe amy zao zahay hionjoñe mb’e Makedonia añe, fa napota’ay ty hatò t’ie kinanjin’ Añahare hitaroñe am’iereo i talili-soay.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
Aa le nijon-dàkañe boak’ e Troasy naho nivantañe mb’e Samotrakia, vaho nimb’e Neapolia añe amy loak’ àndroy.
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
Boak’ ao le nimb’e Filipy, ty rova-fiaolo amy fari’ i Makedoniay, fa aman-tobe ty ao. Nitobok’ amy rovay andro tsy ampeampe zahay.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
Ie ami’ty andro Sabotse, niavotse i rovay nimb’ añ’olon-tsaka mb’eo, fa inao toem-pitalahoañe ty ey, le nitoboke nifanaontsy amo rakemba nivorivorio.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
Nahatsendreñe ty rakemba atao Lidiae, mpanao balike lamba malò-mavo an-drova atao Tiatira, mpitalaho aman’ Añahare; le sinoka’ i Talè ty arofo’e vaho hinao’e ty nitaroña’ i Paoly.
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
Ie nalipotse naho o añ’anjomba’eo le nambarà’e ami’ty hoe: Naho atokisa’ areo ty fiatoako amy Talè, le mihovà an-trañoko vaho mañialoa ao. Le nazì’e zahay.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
Teo t’ie nimb’am-pitalahoam-beo ro nifanojeha ami’ty ampela amam-pañahy nahafitoky, ie nanontoñe vara maro amo talè’eo amy fizeke’ey.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
Norihe’e t’i Paoly naho zahay nitazataza ty hoe: Mpitoron’ Añahare Andindimoneñey ondati-retia, mpanoro antika i lalam-pandrombahañey.
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
Andro maro t’ie nitolom-panao izay. Aa ie niembetse t’i Paoly, nitolike le nanoe’e ty hoe amy angatsey: Lilieko amy tahina’ Iesoà Norizañey, Iakaro! Le nifaok’ ama’e amy oray avao.
19 A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
Aa ie nirendre’ o tompo’eo te nifaok’ am’iereo ka ty fitama’ iareo vara, le tsinepa’ iereo t’i Paoly naho i Silasy vaho kinovovò’ iereo mb’ an-tsena mb’ aolo’ ondaty beio mb’eo,
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
le nasese añatrefa’ o bei’ i rovaio, naho nanoa’ iareo ty hoe: Mampirehoreho ty rova toy ondaty retiañe, fa Jiosy,
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
vaho mandrisike sata faly tsy mete rambesentika ndra hambenan-tika nte-Roma.
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
Aa le nitrao-piongake hiatreatre am’ iareo i lahialeñey; naho nihaloe’ o beio am’iareo o saro’eo vaho linily t’ie ho fofohen-kobaiñe.
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
Aa ie kinabokabo’ iareo fofoke, le natafasiotse am-pandrohizañe ao vaho nafantok’ amy mpigarim-balabeiy te hambenañe soa.
24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
Kanao izay ty nandiliañe aze, le najo’e am-po’ ty efetse làlek’ ao iereo, vaho nazi’e an-dabarò o fandia’eo.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
Aa ie nimatokalembey, naho niloloke naho nisabo aman’ Añahare avao t’i Paoly naho i Silasy am-pijanjiña’ o mpirohio,
26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
le nivovoa’ ty ezeñezen-tane ra’elahy, nahafiozoñozoñe o faha’ i porozòio, songa sinoka’e o lalam-beio vaho sindre binala’e o silisilio.
27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
Tsekak’ amy firota’ey i mpigarim-balabeiy le naheo’e te nidañadaña o lalam-beim-balabeio vaho napontsoa’e ty fibara’e hamoy aiñe amy te natao’e te nibolatitse o rinohio.
28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
Fe pinaza’ i Paoly ty hoe: Ko mijoy vatañe! Hene atoan-jahay!
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
Aa le nitoka jiro i mpigaritsey naho nihitrike mb’eo nititititike vaho nihotrak’ am-pandia’ i Paoly naho i Silasy eo.
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
Nakare’e le nanoe’e ty hoe: O androanavio, ino ty hanoeko handrombahako fiaiñe?
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
Le hoe iereo: atokiso i Talè Iesoà, le ho rombaheñe—ihe naho o añ’anjomba’oo,
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
le nitaroña’e ty tsara’ Iehovà vaho amo añ’ anjomba’e iabio.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
Nindese’e amy ora’ i haleñeiy iereo nanasa o fereo, le nalipotse, ie naho o aze iabio;
34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
naho nampihovae’e añ’anjomba’e ao iereo naho nanjotsoa’e vaho nirebeke te niatoa’e t’i Andrianañahare, ie naho o keleia’e iabio.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
Ie nazava i àndroy, le nirahe’ o beio o lahindefoñeo ami’ty hoe: Avotsoro indaty rey.
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
Aa le natalili’ i mpigaritsey amy Paoly i entañey, ami’ty hoe: Fa nampañitrike ty hoe o beio t’ie ho hahàñe. Miavota arè, mañaveloa am-panintsiñañe.
37 Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
Fa hoe t’i Paoly am’iereo: Vinangovango’ iareo am-batraike tsy aman-jaka, zahay nte-Roma, vaho najo’ iareo am-balabey ao. Aa vaho haronjeñe mb’eo hao henaneo am-pianjiñañe? Aiy! Soa te ie ro homb’ etoa hañavotse anay.
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
Ie natalili’ i mpigaritse rey amo beio i saontsiy, le nihembañe te nahajanjiñe t’ie nte-Roma.
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
Aa le nimb’ eo iereo nifelek’ am’ iareo, nanese vaho nihalaly t’ie hiavotse i rovay.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
Niakatse i porozòy iereo le nimb’ añ’ anjomba’ i Lidiae mb’ eo naho nahaoniñe o rahalahio naho nañohò iareo, vaho nienga.
