Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
And he came also to Derbe and Lystra, where there was a certain disciple named Timothy, the son of a believing Jewess, and of a Greek father.
2 Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
He was well spoken of by the brothers in Lystra and Iconiun.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Now Paul, wishing that this man should accompany him on his journey, took him and circumcised him because of the local Jews, who all knew that his father was a Greek.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
And as they went on their way through the cities they handed them the resolutions which the apostles and the elders in Jerusalem had ordained for them to keep.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
So the churches were strengthened in the faith and continued to increase in number daily.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
Then they went through Phrygia and Galatia, the Holy Spirit having forbidden them to proclaim the message in Asia.
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
When they got as far as Mysia, they attempted to enter Bithynia, but the Spirit of Jesus would not permit it;
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
and so they passed by Mysia and went on down to Troas.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
Here a vision appeared to Paul in the night. There stood a man of Macedonia, entreating him and saying, "Come over into Macedonia and help us!"
10 A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
So when he had seen the vision, we sought at once to go forth into Macedonia, because we concluded that God had called us to preach the gospel to them.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
So we set sail from Troas and ran a straight course to Samothrace. The next day we arrived in Neapolis,
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
and thence came to Philippi, a city of Macedonia, the fore most in its district, a Roman colony. There we stayed for some time.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
On the Sabbath Day we went outside the city gate, to a riverside, where we supposed there was a place of prayer; and we sat down and talked to the women who had gathered there.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
Among them was a certain woman named Lydia, a seller of purple, who belonged to the town of Thyatira. She, since she was a worshiper of God, listened to us, and the Lord opened her heart to attend to what Paul said.
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
When she was baptized, and her household, she urged us, saying, "If in your judgment I am a believer in the Lord, come and stay at my house." And she compelled us to come.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
Now as we were going to the place of prayer, a certain slave girl met us, who had a spirit of divination, and who brought her masters great gain by fortune-telling.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
She used to follow after Paul and us, crying out again and again, "These men are servants of the most high God, who proclaimed to you the way of salvation."
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
She persisted in this for many days, until Paul, worn out, turned round and said to the spirit, "I charge you, in the name of Jesus Christ, to come out of her." In that very hour it came out of her.
19 A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
But when her owners saw that their hopes of gain were gone, they seized Paul and Silas, and dragged them before the magistrates, into the market-place.
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
Then they brought them before the praetors, saying. "These fellows are Jews, who are making a great disturbance in our city.
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
"They are teaching customs which it is not lawful for us as Romans to adopt or practise."
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
The crowd, too, rose up together against them, and the praetors, after having them stripped, and after ordering them to be flogged,
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
had many lashes inflicted upon them, and put them in prison, with a charge to the jailer to keep them safe.
24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
On receiving so strict an order he cast them into the inner prison, and made their feet fast in the stocks.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
But at midnight, while Paul and Silas were praying and singing hymns to God, and the prisoners were listening to them,
26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
suddenly there was a great earthquake, so that the very foundations of the prison-house were shaken; and instantly all the doors were opened, and every one’s chains fell off.
27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
The jailer, roused from sleep, and seeing the doors wide open, drew his sword and was about to kill himself, because he thought that the prisoners had escaped.
28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
But Paul shouted loudly to him. "Do yourself no harm; for we are all here!"
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
So he called for lights, and sprang in, and, trembling for fear, fell down before Paul and Silas,
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
and brought them out, saying, "Sirs, what must I do to be saved?"
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
"Believe on the Lord Jesus," they answered, "and you will be saved, you and all your household."
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
Then they spoke the message of the Lord to him, as well as to all who were in his house.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
And he took them, the same hour of the night, and washed their wounds, and he was baptized at once, he and all his.
34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
And after bringing them up into his house, he set food before them, overjoyed with all his household in having believed in God.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
But in the morning the praetors sent their lictors with the order, "Let these men go."
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
The jailer reported the words to Paul, saying. "The praetors have sent to release you; so come out, and go in peace."
37 Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
But Paul said. "They have flogged us publicly, uncondemned, men that are Roman citizens; and have thrown us into prison. Are they now going to get rid of us secretly? No, indeed! Let them come here, themselves and take us out."
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
The lictors reported these words to the praetors, who were frightened when they heard that they were Romans.
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
So they came and conciliated them, and after taking them out of prison, begged them to leave the town.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
So Paul and Silas came out of the prison, and went to Lydia’s house; and after they had seen the brethren and encouraged them, they left Philippi.
