Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Paul went first to Derbe, and then on to Lystra, where he met a believer by the name of Timothy. He was the son of a Jewish Christian mother, and his father was Greek.
2 Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
The brothers at Lystra and Iconium spoke well of him.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Paul wanted Timothy to travel with him, so he circumcised him because the Jews in the area all knew that Timothy's father was Greek.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
As they went through the different towns they gave them the requirements the apostles and elders in Jerusalem had said should be observed.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
The churches were strengthened in their trust in the Lord and every day their numbers increased.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
They traveled through the districts of Phrygia and Galatia, since the Holy Spirit prevented them from going to the province of Asia to speak the word.
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
When they arrived at the border of Mysia they tried to enter Bithynia, but the Spirit of Jesus would not allow them to enter.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
So they passed by Mysia and went down to Troas.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
There Paul saw in vision during the night a man from Macedonia standing up, pleading with him, “Please come over to Macedonia and help us!”
10 A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
After Paul saw this vision, we immediately made arrangements to go to Macedonia, since we concluded that God had called us to share the good news with them.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
We set sail from Troas and made straight for Samothrace. The next day we went on to Neapolis,
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
and from there to Philippi, the most important town in Macedonia, and also a Roman colony. We stayed in this city for several days.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
On the Sabbath day we went out of the town gates down to the riverside where we thought people would come to pray. We sat down and talked with the women that had gathered there.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
One of them was called Lydia, who sold purple cloth from the town of Thyatira. She worshiped God, and she listened to us. The Lord opened her mind to what Paul was saying, and she accepted what he told her.
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
After she and all her household were baptized, she pleaded with us, “If you really think that I'm truly committed to the Lord, then come and stay at my house.” She kept on insisting until we agreed!
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
One day when we were going down to the place of prayer we met a slave girl possessed by an evil spirit. She earned her masters a great deal of money by fortune-telling.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
This girl followed Paul and the rest of us around, shouting, “These men are the servants of Almighty God. They are telling you how to be saved!”
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
She went on doing this for several days. This bothered Paul so he turned around and told the spirit, “I command you in the name of Jesus Christ to leave her!” The spirit immediately left her.
19 A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
But when her masters saw they had lost their means of making money, they grabbed hold of Paul and Silas and dragged them before the authorities at the marketplace.
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
They brought them in front of the magistrates, and accused them: “These Jewish men are causing a great disturbance in our town,” they said.
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
“They're advocating things that are illegal for us as Romans to accept or to practice.”
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
The crowd joined together in an attack on them. The magistrates tore off Paul and Silas' clothes, and ordered them beaten with rods.
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
After giving them a severe beating, they threw them into prison, ordering the jailer to keep them locked up.
24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
The jailer followed his orders. He threw Paul and Silas into the inner cell and shackled their feet in the stocks.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
Around midnight Paul and Silas were praying and singing praises to God, and the other prisoners were listening to them.
26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
Suddenly a tremendous earthquake shook the foundations of the prison. Immediately all the doors flew open and everyone's chains fell off.
27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
The jailer woke up and saw the doors of the prison wide open. He drew his sword and was about to kill himself, thinking that the prisoners had escaped.
28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
But Paul shouted out, “Don't hurt yourself—we're all still here!”
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
The jailer asked for lights to be brought and rushed in. Shaking with fear he fell down before Paul and Silas.
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
He escorted them out and asked them, “Sirs, what do I have to do so I can be saved?”
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
“Trust in the Lord Jesus, and you will be saved—you and your whole household,” they replied.
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
Then they shared the word of the Lord with him and everyone who lived in his house.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
Even though it was late at night he bathed their wounds, and he was baptized right away, along with all his family.
34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
He took them home and had a meal prepared for them. The jailer and his whole family were full of joy because they trusted in God.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
Early the next day the magistrate sent officials to the jailer, telling him, “Release those men.”
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
The jailer told Paul, “The magistrates have sent word to release you. So you can leave, and go in peace.”
37 Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
But Paul told them, “They publicly beat us without a trial—and yet we're Roman citizens! Then they threw us in prison. Now they want to quietly let us go? No, they should come themselves and release us!”
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
The officials went back and reported this to the magistrates. When they heard that Paul and Silas were Roman citizens they were really worried,
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
and went to apologize to them. They escorted them out and begged them to leave town.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
So Paul and Silas left the prison and went to Lydia's house. There they met with the believers, encouraged them, and then went on their way.
