Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
And he came to Derbe and Lystra; and behold, a certain disciple was there, named Timothy, the son of a Jewess, who was a believer; but his father was a Greek.
2 Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
A good report was given of him by the brethren in Lystra and Iconium.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
This man Paul wished to go with him: and he took him and circumcised him, on account of the Jews that were in those places: for they all knew that his father was a Greek.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
And as they went through the cities, they delivered to them the decrees that had been resolved on by the apostles and elders at Jerusalem, that they might keep them.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
Therefore, the churches were established in the faith, and they increased in number daily.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
When they had gone throughout Phrygia and the region of Galatia, being forbidden by the Holy Spirit to preach the word in Asia,
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
and had come to Mysia, they attempted to go into Bithynia; and the Spirit did not permit them.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
But having passed by Mysia, they came down to Troas.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
And, during the night, a vision appeared to Paul. A certain man of Macedonia stood and besought him, saying: Come over to Macedonia and help us.
10 A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
After he had seen the vision, we immediately endeavored to go into Macedonia, concluding that the Lord had called us to preach the gospel to them.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
Therefore, setting sail from Troas, we came by a straight course to Samothracia, and, on the following day, to Neapolis,
12 A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
and thence to Philippi, which is the first city of that part of Macedonia, and a colony. We remained in that city some days:
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
and on the sabbath-day we went out of the city to the side of a river, where, as usual, was the house of prayer; and we sat down and spoke to the women who had come together.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
And a certain woman, named Lydia, a seller of purple, of the city of Thyatira, who worshiped God, heard; whose heart the Lord opened to attend to the things that were spoken by Paul.
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
And when she and her household had been immersed, she besought us, saying: If you judge me to be faithful to the Lord, come into my house, and make it your home. And she con strained us.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
And it came to pass, that as we were going to the house of prayer, there met us a certain maid-servant that had a spirit of Python, who brought much gain to her masters, by giving responses.
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
She followed Paul and us, and cried out, saying: These men are the servants of the most High God, who show us the way of salvation.
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
And this she continued to do for many days. But Paul, being grieved, turned and said to the spirit: I command you, in the name of Jesus Christ, to come out of her. And it came out that very hour.
19 A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
And when her masters saw that the hope of their gain was gone, they seized Paul and Silas, and dragged them into the market to the rulers.
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
And having brought them to the magistrates, they said: These men, who are Jews, do greatly trouble our city;
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
and they teach customs which it is not lawful for us, who are Romans, to receive or to observe.
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
And the multitude rose up together against them; and the magistrates stripped off their clothes, and gave command to beat them with rods.
23 A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
And when they had laid many stripes on them, they threw them into prison, and charged the jailer to keep them securely.
24 Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
And having received such a charge, he put them into the inner prison, and made their feet fast in the stocks.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
And at midnight Paul and Silas prayed, and sung a hymn to God; and the prisoners were listening to them.
26 A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
And suddenly there was a great earthquake, so that the foundations of the prison were shaken; and immediately all the doors were opened, and every one’s bonds were loosed.
27 I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
And the jailer, being aroused from sleep, and seeing the doors of the prison open, drew his sword, and was about to kill himself, supposing that the prisoners had fled.
28 I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
But Paul called out with a loud voice, saying: Do yourself no harm, for we are all here.
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
Then he called for a light, and sprang in, and trembling, he fell down before Paul and Silas;
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
and, having brought them out, he said: Sirs, what must I do to be saved?
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
They replied: Believe on the Lord Jesus Christ, and you and your house shall be saved.
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
And they spoke the word of the Lord to him, and to all that were in his house.
33 A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
And he took them at that hour of the night, and washed the blood from their stripes; and he was immersed, himself and all his, immediately.
34 A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
And he brought them into his house, and set food before them, and rejoiced, believing in God, with all his house.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
But when it was day, the magistrates sent the lictors, saying: Release those men.
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
And the jailer told these words to Paul: The magistrates have sent to release you. Now, therefore, come out, and go in peace.
37 Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
But Paul said to them: Having publicly scourged us uncondemned, us who are Romans, they threw us into prison: and do they now put us out secretly? No, verily: but let them come and lead us out.
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
And the lictors told these words to the magistrates: and they were alarmed when they heard that they were Romans;
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
and they came, and entreated them, and led them out, and requested them to depart from the city.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
And having come out of the prison, they went into the house of Lydia; and when they had seen the brethren, they comforted them, and departed.
