Skutky Apoštolů 14
1 I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.
And it came to pass in Iconium that they together entered into the synagogue of the Jews, and so spake that there believed, both of Jews and Greeks, a great throng.
2 Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím.
But, the unpersuaded Jews, roused up and provoked the souls of them of the nations against the brethren.
3 I byli tu za dlouhý čas, směle a svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich.
A good while, therefore, tarried they, using boldness of speech [in dependence] upon the Lord, who was bearing witness unto his word of favour, granting signs and wonders to be coming to pass through their hands.
4 I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly.
And the throng of the city was divided; and some indeed were with the Jews, while some were with the apostles.
5 A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali,
But, when there took place an assault both of them of the nations and of the Jews, with their rulers, to maltreat and to stone them,
6 Oni srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,
They became aware of it, and fled unto the cities of Lycaonia, Lystra and Derbe, and the surrounding country;
7 A tu kázali evangelium.
And, there, were they announcing the glad tidings.
8 Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.
And, a certain man in Lystra, impotent in his feet, was sitting, —lame from his mother’s womb, who never had walked.
9 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,
This man, hearkened unto Paul, as he was speaking, —who, looking steadfastly at him, and seeing he had faith to be made well,
10 Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.
Said, with a loud voice—Stand up on thy feet, erect! And he sprang up, and began to walk about.
11 Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.
And, the multitudes, seeing what Paul had done, lifted up their voice, in the speech of Lycaonia—The gods, made like unto men, have come down unto us!
12 I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.
And they went on to call Barnabas, Jupiter, and Paul, Mercury, seeing that, he, was the leader of discourse.
13 Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.
Also, the priest of the Jupiter that was before the city, bringing bulls and garlands unto the gates, with the multitudes, would have offered sacrifice.
14 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,
But the apostles Barnabas and Paul, hearing of it, rending asunder their own mantles, sprang forward amidst the multitude, crying aloud,
15 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.
and saying—Men! Why, these things, are ye doing? We also, of like nature with you, are men, bringing you the good news, that from these vain things, ye should be turning unto a living God: —Who made heaven and the earth and the sea and all things therein;
16 Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,
Who in the bygone generations suffered all the nations to be going on in their own ways, —
17 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.
Although, not without witness, he left himself, doing good, from heaven, upon you, giving rain and fruitful seasons, filling, with food and gladness, your hearts.
18 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.
Even these things, saying, scarcely restrained they the multitudes from offering sacrifice unto them.
19 A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel.
But there came thither, from Antioch and Iconium, Jews, and, persuading the multitudes, and stoning Paul, they dragged him outside the city, supposing him to be dead.
20 A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.
Howbeit, the disciples surrounding him, he rose up, and entered into the city. And, on the morrow, he went forth, with Barnabas, unto Derbe.
21 A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,
Delivering the good news unto that city also, and making a good number of disciples, they returned unto Lystra, and unto Iconium, and unto Antioch, —
22 Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce jich, aby trvali u víře, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího.
confirming the souls of the disciples, beseeching them to abide in the faith, and [declaring] that, through many tribulations, must we enter into the kingdom of God.
23 A zřídivše jim, podle daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož jsou uvěřili.
Moreover, appointing unto them by vote, in each assembly, elders, praying with fastings, they commended them unto the Lord on whom they had believed.
24 A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie,
And, passing through Pisidia, they came into Pamphylia;
25 A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do města Attalie.
and, speaking in Perga the word, they came down unto Attalia;
26 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali.
and, from thence, they set sail for Antioch, whence they had been given up unto the favour of God for the work which they had fulfilled.
27 A když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry.
And, when they had arrived and gathered together the assembly, they began recounting how many things God had done with them, and that he had opened, unto the nations, a door of faith.
28 I byli tu za dlouhý čas s učedlníky.
And they spent no little time with the disciples.
