2 Samuelova 9
1 Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu?
Aa hoe t’i Davide: Mbe aman-tsehanga’e hao ty anjomba’ i Saole hampiboahako fañisohañe Ionatane?
2 Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj.
Ie amy zao teo ty boak’ añanjomba’ i Saole, ty mpitoroñe atao Tsibà, le kinanji’ iereo ho mb’amy Davide mb’eo, le hoe i mpanjakay ama’e: Ihe hao o Tsiba zao? le hoe re: Ie o mpitoro’oo.
3 Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy.
Le hoe i mpanjakay tama’e: Aa vaho tsy nampipoke sehanga’e hao ty anjomba’ i Saole hañasoako am-patarihan’ Añahare? Le hoe t’i Tsibà amy mpanjakay. Toe mbe aman’ anake kepek’ am-pandia’e t’Ionatane.
4 I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar.
Le hoe i mpanjakay tama’e: Aia re? Le hoe t’i Tsibà amy mpanjakay, Oniño t’ie añ’anjomba’ i Makire ana’ i Amiele e Lo-debare añe.
5 Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.
Aa le nampañitrife’ i Davide, mpanjaka boak’ añ’ anjomba’ i Makire e Lo-debare ao.
6 A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj.
Niheo mb’amy Davide mb’eo t’i Mefibosete, ana’ Ionatane, ana’ i Saole, nibabok’ an-dahara’e naho nidrakadrakake. Le hoe t’i Davide: O Mefibosete! Hoe ty natoi’e: Intoy o mpitoro’oo!
7 Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky.
Le hoe t’i Davide ama’e: Ko hemban-drehe, fa toe hisoheko ty am’ Ionatane rae’o, naho hene hampoliko ama’o ty tane’ i Saole rae’o vaho hikama am-pandambañako eo nainai’e irehe.
8 Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já?
Niambanea’e le nanao ty hoe: Ino o mpitoro’oo te haoñe’o o amboa mate manahak’ ahio?
9 Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého.
Kinanji’ i mpanjakay amy zao t’i Tsibà mpitoro’ i Saole, le nanoa’e ty hoe: Fa hene natoloko amy anan-talè’oy ty fanaña’ i Saole naho i anjomba’ey.
10 Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.)
Havae’o naho o ana’o naho mpitoro’oo ho aze i taney vaho hatonto’ areo o voka’eo soa te hanañe mahakama ho kamae’e i anan-talè’oy; fe hikama nainai’e am-pandambañako t’i Mefibosete anan-talè’o. Toe nanañ’ ana-dahy folo-lim’ amby naho mpitoroñe roapolo t’i Tsibà.
11 Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských.
Aa le hoe ty asa’ i Tsibà amy mpanjakay: Hanoe’ o mpitoro’oo i nandilia’ i talèko mpanjakay amo mpitoro’oo; aa le nikama ampandambaña’e eo re manahake te raik’ amo ana-dahi’ i mpanjakaio t’i Mefibosete.
12 Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi.
Nanañ’ anadahy tora’e ka t’i Mefibosete, Mika ty añara’e. Songa nimpitoro’ i Mefibosete o mpimoneñe añ’ anjomba’ i Tsibào.
13 A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze.
Fe nimoneñe e Ierosalaime ao t’i Mefibosete, amy te mpikama am-pandambaña’ i mpanjakay, ie nikepek’ am-pandia’e roe.
