2 Samuelova 24
1 Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský.
Pea naʻe toe vela ʻae houhau ʻo Sihova ki he kakai ʻIsileli, pea naʻe ueʻi ai ʻa Tevita ke ne pehē kiate kinautolu, “ʻAlu, ʻo lau pe ʻoku toko fiha ʻa ʻIsileli mo Siuta.”
2 Protož řekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte lid, abych věděl počet jeho.
He naʻe pehē ʻe he tuʻi kia Soape ko e ʻeiki pule ki he kautau, ʻaia naʻe ʻiate ia, “ʻAlu hake eni ki he faʻahinga kotoa pē ʻo ʻIsileli mei Tani ʻo aʻu atu ki Peasipa, pea lau ʻae kakai, koeʻuhi ke u ʻilo ai pe ʻoku toko fiha ʻae kakai.”
3 Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv?
Pea naʻe pehē ʻe Soape ki he tuʻi, “Manavahē tuku ʻe Sihova ko ho ʻOtua ke ne fakatokolahi ki hoʻo kakai, pe ko e hā ia ʻa honau tokolahi, ke liunga teau hake, pea ne tuku foki ke sio ki ai ʻae mata ʻo hoku ʻeiki ko e tuʻi: ka ko e hā ʻoku fiefie fai ai ʻae meʻa ni ʻe hoku ʻeiki ko e tuʻi?”
4 A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský.
Ka neongo ia naʻe mālohi atu ʻae lea ʻae tuʻi kia Soape, pea ki he houʻeiki naʻe pule ki he kautau. Pea naʻe ʻalu atu ʻa Soape, mo e houʻeiki naʻe pule ki he kautau, mei he ʻao ʻoe tuʻi kenau lau ʻae kakai ʻo ʻIsileli.
5 A přepravivše se přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka Gád, a při Jazer.
Pea naʻa nau ʻalu ki he kauvai ʻe taha ʻo Sioatani, ʻonau ʻapitanga ʻi ʻAloeli, ki he potu toʻomataʻu ʻoe kolo ʻaia ʻoku tuʻu ki he lotolotonga ʻoe teleʻa ʻo Kata, ʻo hanga tonu ki Sesa:
6 Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského.
Hili ia naʻa nau omi ki Kiliati, pea ki he fonua ko Tatimi-Otisi: pea naʻa nau hoko atu ki Tani-Saani, ʻo fai hake ki Saitoni,
7 Přišli také ku pevnosti Týru, a ke všem městům Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé.
ʻO nau omi ki he kolo mālohi ʻo Taia, pea ki he ngaahi kolo kotoa pē ʻoe kakai Hevi, pea mo e kakai Kēnani: pea naʻa nau ʻalu atu ki he potu tonga ʻo Siuta, ʻo aʻu ki Peasipa.
8 A když schodili všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma.
Pea ko ia, hili ʻenau ʻalu atu ki he potu kotoa pē ʻoe fonua, naʻa nau hoko mai ki Selūsalema ʻi he kātoa ʻoe māhina ʻe hiva mo e ʻaho ʻe uofulu.
9 I dal Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát sto tisíc.
Pea naʻe tuku atu ʻe Soape ki he tuʻi ʻa hono lau fakataha ʻae toko fiha ʻoe kakai: pea naʻe ʻi ʻIsileli ʻae kau tangata mālohi naʻe faʻa toʻo ʻae heletā, ko e toko valu kilu; pea ko e kau tangata naʻe ʻi Siuta, ko e toko nima kilu.
10 Potom padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: Zhřešilť jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebť jsem velmi bláznivě učinil.
Pea naʻe valoki ʻa Tevita ʻe hono loto hili ʻa ʻene lau ʻae kakai. Pea naʻe pehē ʻe Tevita kia Sihova, kuo u fai angahala lahi ʻi he meʻa ʻaia kuo u fai: pea ko eni, “ʻE Sihova, ʻoku ou kole kiate koe ke ʻave ʻae hia ʻa hoʻo tamaioʻeiki; he kuo u fai vale lahi ʻaupito.”
11 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí:
He koeʻuhi ʻi heʻene tuʻu hake ʻa Tevita ʻi he pongipongi, naʻe hoko mai ʻae folofola ʻa Sihova ki he palōfita ko Kata, ko e tangata kikite ʻo Tevita, ʻo pehē,
12 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.
“ʻAlu ʻo fakahā kia Tevita, ʻOku pehē ʻe Sihova, ʻOku ou tuku ke ke fili ki he meʻa ʻe tolu: fili kiate koe ha taha mei ai, koeʻuhi ke u fai ia kiate koe.”
13 Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně, a viz, jakou mám odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal.
Ko ia naʻe haʻu ai ʻa Kata kia Tevita, ʻo ne tala ki ai, ʻo ne pehē kiate ia, “ʻE hoko ha honge kiate koe ʻi ho fonua ʻi he taʻu ʻe fitu? Pe te ke fie hola ʻi he māhina ʻe tolu mei he ʻao ʻo ho ngaahi fili, ka nau tulia koe? Pe[te ke fili ]ke ai ha mahaki fakaʻauha ʻi ho fonua ʻi he ʻaho ʻe tolu? Fakakaukau eni ki ai, pea vakai pe ko e hā ha lea te u toe lea ʻaki kiate ia naʻa ne fekauʻi au.”
14 I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem náramně; nechať, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.
Pea naʻe pehē ʻe Tevita kia Kata, “Kuo ʻefihiaʻi lahi ʻaupito au: tuku eni ketau hinga atu ki he nima ʻo Sihova: he ʻoku lahi ʻa ʻene ʻaloʻofa: kaeʻoua naʻaku tō atu ki he nima ʻoe tangata.”
15 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů.
Ko ia naʻe ʻomi ai ʻe Sihova ʻae mahaki fakaʻauha ki ʻIsileli mei he pongipongi ʻo aʻu atu ki he feituʻu ʻaho ʻaia naʻe tuʻutuʻuni: pea naʻe pekia ʻi he kakai mei Tani ʻo aʻu atu ki Peasipa, ʻae kakai tangata ʻe toko fitu mano.
16 A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a řekl andělu, kterýž hubil lid: Dostiť jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského.
Pea ʻi heʻene mafao atu ʻe he ʻāngelo ʻa hono nima ki Selūsalema ke fakaʻauha ia, naʻe liliu ʻa Sihova mei he fakahoko ʻae kovi, pea ne folofola ki he ʻāngelo ʻaia naʻe tāmateʻi ʻae kakai, “Kuo lahi; ke taʻofi eni ho nima.” Pea naʻe feʻunga ʻae ʻāngelo ʻo Sihova mo e hahaʻanga uite ʻo ʻAlauna ko e tangata Sepusi.
17 I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co učinili? Nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého.
Pea naʻe lea ʻa Tevita kia Sihova, ʻi heʻene mamata ki he ʻāngelo ʻaia naʻe taaʻi ʻae kakai, ʻo ne pehē, “Vakai, kuo u fai angahala, pea kuo u fai ʻae kovi lahi: ka ko e fanga sipi na ko e hā kuo nau fai? ʻOku ou kole kiate koe, tuku ho nima ke mafao mai kiate au, pea ki he fale ʻo ʻeku tamai.”
18 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, řekl jemu: Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského.
Pea naʻe haʻu ʻa Kata ʻi he ʻaho ko ia kia Tevita ʻo ne pehē kiate ia, “ʻAlu hake, pea ke fokotuʻu ha feilaulauʻanga kia Sihova ʻi he hahaʻanga uite ʻo ʻAlauna ko e tangata Sepusi.”
19 I šel David vedlé řeči Gádovy, jakož byl přikázal Hospodin.
Pea naʻe ʻalu hake ʻa Tevita, ʻo hangē ko e tala ʻa Kata, pea hangē ko ia naʻe fekau ʻe Sihova.
20 A vyhlédaje Aravna, uzřel krále s služebníky jeho, an jdou k němu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváří svou až k zemi.
Pea naʻe sio ʻa ʻAlauna, ʻo ne mamata ki heʻene haʻu kiate ia ʻae tuʻi pea mo ʻene kau tamaioʻeiki: pea naʻe ʻalu atu ʻa ʻAlauna, pea naʻa ne punou hifo ia ʻi he ʻao ʻoe tuʻi ki hono mata ki he kelekele.
21 I řekl Aravna: Proč přišel pán můj král k služebníku svému? Odpověděl David: Abych koupil od tebe humno toto, na němž bych vzdělal oltář Hospodinu, aby přestala rána tato v lidu.
Pea naʻe pehē ʻe ʻAlauna, “Ko e hā kuo haʻu ai ʻa hoku ʻeiki ko e tuʻi ki heʻene tamaioʻeiki?” Pea naʻe pehēange ʻe Tevita, “Koeʻuhi ke u fakatau meiate koe ʻae hahaʻanga uite, ke fokotuʻu ai ha feilaulauʻanga kia Sihova, ke ngata ai ʻae mahaki fakaʻauha mei he kakai.”
22 Opět řekl Aravna Davidovi: Nechť vezme a obětuje pán můj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teď volové k oběti zápalné, a smyky vozové i přípravy volů na drva.
Pea naʻe pehē ʻe ʻAlauna kia Tevita, “Tuku ke toʻo ʻe hoku ʻeiki ko e tuʻi mo ne feilaulau ʻaki ha meʻa ʻoku lelei kiate ia: vakai, ʻoku ʻi heni ʻae fanga pulu ki he feilaulau tutu, mo e nāunau ʻoe haha uite, mo e nāunau ʻoe fanga pulu ke fefie ʻaki.”
23 Všecky ty věci dával králík Aravna králi. Řekl ještě Aravna králi: Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě.
Ko e ngaahi meʻa ni kotoa pē naʻe fai fakaʻeiʻeiki ai ʻa ʻAlauna ʻo ne foaki ia ki he tuʻi. Pea naʻe pehē ʻe ʻAlauna ki he tuʻi, “Ke ʻofeina koe ʻe Sihova ko ho ʻOtua.”
24 Řekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra.
Pea naʻe pehē ʻe he tuʻi kia ʻAlauna, “ʻE ʻikai pehē; ka te u fakatau moʻoni ia meiate koe ʻaki ha totongi: pea ʻe ʻikai foki te u ʻatu ha feilaulau tutu kia Sihova ko hoku ʻOtua, ʻi ha meʻa kuo u maʻu taʻetotongi.” Pea ko ia naʻe fakatau ai ʻe Tevita ʻae hahaʻanga uite, pea mo e fanga pulu, ʻaki ʻae sikeli siliva ʻe nimangofulu.
25 A vzdělav tu David oltář Hospodinu, obětoval oběti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a přestala zhouba v Izraeli.
Pea naʻe fokotuʻu ʻi ai ʻe Tevita ha feilaulauʻanga kia Sihova, pea ne ʻatu ʻi ai ʻae ngaahi feilaulau tutu mo e ngaahi feilaulau fakamelino. Pea pehē, naʻe fakakolekolea ʻa Sihova koeʻuhi ko e fonua, pea naʻe taʻofi ʻae mahaki fakaʻauha mei ʻIsileli.
