2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
David kvad dette kvædet åt Herren då Herren hadde frelst honom frå alle uvenerne sine, og frå Saul:
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
«Herren er mitt berg og mi festning og min frelsar.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
Gud er mitt berg som eg flyr til! Min skjold og mitt frelseshorn Mi høge borg! mi livd! Frelsaren min som friar meg ifrå vald!
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Eg kallar på Herren, den høglova: Frå fiendarne mine frelsar han meg.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Daudens brot og brand kringsette meg. Straumar av vondskap skræmde meg.
Helheims reip var snørde ikring meg. Daudsens snaror fanga meg. (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
Men Herren kalla eg på i mi trengsla, eg ropa til min Gud. Han høyrde frå templet sitt røysti mi, mitt rop rakk fram til øyro hans.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Jordi skok seg og skalv, himmelens grunnvollar dirra, Dei skok seg, for harmen hans loga upp:
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Røyk steig upp frå nasen hans, eld frå munnen hans åt ikring seg, gloande kol loga frå honom.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Han lægde himmelen og steig ned, med kolmyrker under føterne sine.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Han for fram på kerub og flaug og sveiv på vengjerne åt vinden.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Myrkret gjorde han til åklæde kring seg, tjeldet hans var myrke vatn, tjukke skyer.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Frå glansen fyre andlitet hans brann gloande kol.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Herren tora i himmelen, den Høgste let høyra si røyst:
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Pilerne sine skaut han og spreidde deim, eldingar sende han og fortulla deim.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Djupålarne i havet kom upp i dagen, grunnvollarne i jordi vart berrsynte ved Herrens trugsmål, ved andepusten frå hans nase.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
Han rette ut handi frå høgdi og greip meg, han drog meg upp or store vatn.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han frelste meg frå min megtige fiende, frå uvenern’ mine, dei var meg for sterke.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Dei for imot meg på motgangsdagen; men Herren vart studnaden min.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
Han førde meg ut i vidt rom. Han frelste meg, for han hadde hugnad i meg.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Herren gjorde med meg etter rettferdi mi, han lønte meg etter reinleiken i henderne mine.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
For eg tok vare på Herrens vegar, fall ikkje i vondskap frå min Gud.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
Nei, alle hans rettar hadde eg for auga, bodordi hans veik eg ikkje ifrå.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
So var eg ulastande for honom og tok meg i vare for mi synd.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Og Herren lønte meg etter mi rettferd, etter reinleiken min for hans augo.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Mot den godlyndte syner du deg godlyndt, mot ulastande kjempa ulastande.
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
Mot den reine syner du deg rein, mot den rangsnudde syner du deg rang.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
For du frelsar arme folk, men augo dine er mot dei ovmodige til å tvinga deim ned.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
For du er mi lampa, Herre, og Herren gjer myrkret mitt bjart.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
Ved deg eg renner mot herflokkar, ved min Gud stormar eg murar.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Gud, ulastande er hans veg; Herrens ord er skirt, han er ein skjold for alle deim som flyr til honom.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
For kven er Gud forutan Herren? Kven er eit berg utan vår Gud?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Gud, han som gyrder meg med kraft, og leider den ulastande på hans veg,
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
som gjev meg føter liksom hindarne, og set meg upp på høgderne mine,
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
som lærer henderne mine upp til strid, so armarne spenner koparbogen.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Du gav meg frelsa di til skjold, og småminkingi di ho gjorde meg stor.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Du gjorde rom for stigi mine, og oklo mine vagga ikkje.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Eg forfylgde fiendarne mine og tynte deim. Eg vende ikkje um fyrr eg fekk gjort ende på deim.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
Eg gjorde ende på deim og slo deim i knas, so dei vann ikkje reisa seg. Dei fall under føterne mine.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Du gyrde meg med kraft til striden. Du bøygde motmennern’ mine under meg.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Fiendarne mine let du snu ryggen til meg, deim som hatar meg, rudde eg ut.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Dei såg seg um - men ingen frelste - til Herren, men han svara deim ikkje.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Eg smuldra deim som dust på jordi; som søyla på gator krasa eg deim; eg trakka deim ned.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Du frelste meg ut or mitt folks ufred, til hovud for heidningar vara du meg; folk som eg ikkje kjende, tente meg.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Ukjende folk smeikte for meg, ved gjetordet um meg lydde dei meg.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Ja, framandfolk visna av, gjekk skjelvande ut or borgerne sine.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Herren liver! lova vere han, mitt berg! Ja, upphøgd vere Gud, mitt frelse-berg,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
Gud som gjev meg hemn, legg folkeslag under meg
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
og fører meg ut frå fiendarne mine! Ja - du som lyfter meg høgt yver motmennern’ mine og bergar meg undan frå valdsmanns hand!
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
Difor, Herre, vil eg prisa deg millom heidningarn’, og lovsyngja ditt namn.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
For han gjer kongen sin sigersæl, gjer miskunn mot honom han salva, mot David og ætti hans til æveleg tid.»
