2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
Et David adressa à l’Éternel les paroles de ce cantique, le jour où l’Éternel l’eut délivré de la main de tous ses ennemis et de la main de Saül.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
Et il dit: L’Éternel est mon rocher et mon lieu fort, et celui qui me délivre.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
Dieu est mon rocher, je me confierai en lui, mon bouclier et la corne de mon salut, ma haute retraite et mon refuge. Mon Sauveur, tu me sauveras de la violence!
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Je crierai à l’Éternel, qui est digne d’être loué, et je serai sauvé de mes ennemis.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Car les vagues de la mort m’ont environné, les torrents de Bélial m’ont fait peur;
Les cordeaux du shéol m’ont entouré, les filets de la mort m’ont surpris: (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
Dans ma détresse, j’ai invoqué l’Éternel, et j’ai appelé mon Dieu, et, de son temple, il a entendu ma voix, et mon cri est [parvenu] à ses oreilles.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Alors la terre fut ébranlée et trembla; les fondements des cieux furent secoués et furent ébranlés, parce qu’il était irrité.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Une fumée montait de ses narines, et un feu sortant de sa bouche dévorait; des charbons en jaillissaient embrasés.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Et il abaissa les cieux, et descendit; et il y avait une obscurité profonde sous ses pieds.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Et il était monté sur un chérubin, et volait, et il parut sur les ailes du vent.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Et il mit autour de lui les ténèbres pour tente, des amas d’eaux, d’épaisses nuées de l’air.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
De la splendeur qui était devant lui jaillissaient, embrasés, des charbons de feu.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
L’Éternel tonna des cieux, et le Très-haut fit retentir sa voix.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Et il tira des flèches et dispersa [mes ennemis]; [il lança] l’éclair, et les mit en déroute.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Alors les lits de la mer parurent, les fondements du monde furent mis à découvert, quand l’Éternel les tançait par le souffle du vent de ses narines.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
D’en haut, il étendit [sa main], il me prit, il me tira des grandes eaux;
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Il me délivra de mon puissant ennemi, de ceux qui me haïssaient; car ils étaient plus forts que moi.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Ils m’avaient surpris au jour de ma calamité, mais l’Éternel fut mon appui.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
Et il me fit sortir au large, il me délivra, parce qu’il prenait son plaisir en moi.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
L’Éternel m’a récompensé selon ma justice, il m’a rendu selon la pureté de mes mains;
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Car j’ai gardé les voies de l’Éternel, et je ne me suis point méchamment détourné de mon Dieu;
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
Car toutes ses ordonnances ont été devant moi; et de ses statuts, je ne me suis pas écarté;
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
Et j’ai été parfait envers lui, et je me suis gardé de mon iniquité.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Et l’Éternel m’a rendu selon ma justice, selon ma pureté devant ses yeux.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Avec celui qui use de grâce, tu uses de grâce; avec l’homme parfait, tu te montres parfait;
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
Avec celui qui est pur, tu te montres pur; et avec le pervers, tu es roide.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
Et tu sauveras le peuple affligé, et tes yeux sont sur les hautains, [et] tu les abaisses.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
Car toi, Éternel! tu es ma lampe; et l’Éternel fait resplendir mes ténèbres.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
Car, par toi, je courrai au travers d’une troupe; par mon Dieu, je franchirai une muraille.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Quant à Dieu, sa voie est parfaite; la parole de l’Éternel est affinée; il est un bouclier à tous ceux qui se confient en lui.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
Car qui est Dieu, hormis l’Éternel? et qui est un rocher, hormis notre Dieu?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Dieu est ma puissante forteresse, et il aplanit parfaitement ma voie.
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Il rend mes pieds pareils à ceux des biches, et me fait tenir debout sur mes lieux élevés.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Il enseigne mes mains à combattre; et mes bras bandent un arc d’airain.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Et tu m’as donné le bouclier de ton salut, et ta débonnaireté m’a agrandi.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Tu as mis au large mes pas sous moi, et les chevilles de mes pieds n’ont pas chancelé.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
J’ai poursuivi mes ennemis, et je les ai détruits; et je ne m’en suis pas retourné que je ne les aie consumés.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
Et je les ai consumés, je les ai transpercés, et ils ne se sont pas relevés, mais ils sont tombés sous mes pieds.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Et tu m’as ceint de force pour le combat; tu as courbé sous moi ceux qui s’élevaient contre moi.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Et tu as fait que mes ennemis m’ont tourné le dos; et ceux qui me haïssaient, je les ai détruits.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Ils regardaient, et il n’y avait point de sauveur; [ils regardaient] vers l’Éternel, et il ne leur a pas répondu.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Et je les ai brisés menu comme la poussière de la terre; comme la boue des rues, je les ai écrasés, je les ai foulés.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Et tu m’as délivré des débats de mon peuple; tu m’as gardé pour être le chef des nations; un peuple que je ne connaissais pas me servira.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Les fils de l’étranger se sont soumis à moi en dissimulant; dès qu’ils ont entendu de leur oreille, ils m’ont obéi.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Les fils de l’étranger ont dépéri, et ils sont sortis en tremblant de leurs lieux cachés.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
L’Éternel est vivant; et que mon Rocher soit béni! Et que Dieu, le rocher de mon salut, soit exalté,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
Le Dieu qui m’a donné des vengeances, et qui a amené les peuples sous moi,
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
Et qui m’a fait sortir du milieu de mes ennemis. Tu m’as élevé au-dessus de ceux qui s’élèvent contre moi, tu m’as délivré de l’homme violent.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
C’est pourquoi, Éternel! je te célébrerai parmi les nations, et je chanterai des cantiques à [la gloire de] ton nom.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
[C’est lui] qui a donné de grandes délivrances à son roi, et qui use de bonté envers son oint, envers David, et envers sa semence, à toujours.
