2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
David sang HERREN denne Sang, dengang HERREN havde frelst ham af alle hans Fjenders og af Sauls Hånd.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
Han sang: "HERRE, min Klippe, min Borg, min Befrier,
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
min Gud, mit Bjerg, hvortil jeg tyr, mit Skjold, mit Frelseshorn, mit Værn, min Tilflugt, min Frelser, som frelser mig fra Vold!
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Jeg påkalder HERREN, den Højlovede, og frelses fra mine Fjender.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Dødens Brændinger omsluttede mig, Ødelæggelsens Strømme forfærdede mig,
Dødsrigets Reb omspændte mig, Dødens Snarer faldt over mig; (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
i min Vånde påkaldte jeg HERREN og råbte til min Gud. Han hørte min Røst fra sin Helligdom, mit Råb fandt ind til hans Ører!
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Da rystede Jorden og skjalv, Himlens Grundvolde bæved og rysted, thi hans Vrede blussede op.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Røg for ud af hans Næse, fortærende Ild af hans Mund, Gløder gnistrede fra ham.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Han sænkede Himlen, steg ned med Skymulm under sine Fødder;
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
båret af Keruber fløj han, svæved på Vindens Vinger;
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
han omgav sig med Mulm som en Bolig, mørke Vandmasser, vandfyldte Skyer.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Fra Glansen foran ham for der Hagl og Ildgløder ud.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
HERREN tordned fra Himlen, den Højeste lod høre sin Røst;
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
han udslynged Pile, adsplittede dem, lod Lynene funkle og skræmmede dem.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Havets Bund kom til Syne, Jordens Grundvolde blottedes ved HERRENs Trusel, for hans Vredes Pust.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
Han udrakte Hånden fra det høje og greb mig, drog mig op af de vældige Vande,
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
frelste mig fra mine mægtige Fjender, fra mine Avindsmænd; de var mig for stærke.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
På min Ulykkes Dag faldt de over mig, men HERREN blev mig et Værn.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
Han førte mig ud i åbent Land, han frelste mig, thi han havde Behag i mig.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
HERREN gengældte mig efter min Retfærd, lønned mig efter mine Hænders Uskyld;
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
thi jeg holdt mig til HERRENs Veje, svigted i Gudløshed ikke min Gud;
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
hans Bud stod mig alle for Øje, jeg veg ikke fra hans Love.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
Ustraffelig var jeg for ham og vogtede mig for Brøde.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
HERREN lønned mig efter min Retfærd, mine Hænders Uskyld, som var ham for Øje!
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Du viser dig from mod den fromme, retsindig mod den retsindige,
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
du viser dig ren mod den rene og vrang mod den svigefulde.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
De arme giver du Frelse, hovmodiges Øjne Skam!
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
Ja, du er min Lampe, HERRE! HERREN opklarer mit Mørke.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
Thi ved din Hjælp søndrer jeg Mure, ved min Guds Hjælp springer jeg over Volde.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Fuldkommen er Guds Vej, lutret er HERRENs Ord. Han er et Skjold for alle, der sætter deres Lid til ham.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
Ja, hvem er Gud uden HERREN, hvem er en Klippe uden vor Gud,
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
den Gud, der omgjorded mig med Kraft, jævnede Vejen for mig,
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
gjorde mine Fødder som Hindens og gav mig Fodfæste på Højne,
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
oplærte min Hånd til Krig, så mine Arme spændte Kobberbuen?
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Du gav mig din Frelses Skjold, din Nedladelse gjorde mig stor;
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
du skaffede Plads for mine Skridt, mine Ankler vaklede ikke.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Jeg jog mine Fjender, indhentede dem, vendte først om, da de var gjort til intet,
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
slog dem ned, så de ej kunde rejse sig, men lå faldne under min Fod.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Du omgjorded mig med Kraft til Kampen, mine Modstandere tvang du i Knæ for mig;
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
du slog mine Fjender på Flugt mine Avindsmænd ryddede jeg af Vejen.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
De råbte, men ingen hjalp, til HERREN, han svared dem ikke.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Jeg knuste dem som Jordens Støv, som Gadeskarn tramped jeg på dem.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Du friede mig af Folkekampe, du satte mig til Folkeslags Høvding; nu tjener mig ukendte Folk;
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Udlandets Sønner kryber for mig; blot de hører om mig, lyder de mig:
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Udlandets Sønner vansmægter, kommer skælvende frem af deres Skjul.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
HERREN lever, højlovet min Klippe, ophøjet være min Frelses Gud,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
den Gud, som giver mig Hævn, lægger Folkeslag under min Fod
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
og frier mig fra mine Fjender! Du ophøjer mig over mine Modstandere, fra Voldsmænd frelser du mig.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
HERRE, derfor priser jeg dig blandt Folkene og lovsynger dit Navn,
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
du, som kraftig hjælper din Konge og viser din Salvede Miskundhed. David og hans Æt evindelig.
