2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
Og David talede Ordene af denne Sang for Herren paa den Dag, Herren havde friet ham af alle hans Fjenders Haand og af Sauls Haand,
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
og han sagde: Herren er min Klippe og min Befæstning og den, som befrier mig.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
Han er Gud, min Klippe, paa hvilken jeg tror, mit Skjold og min Frelses Horn, min Ophøjelse og min Tilflugt, min Frelser, fra Vold har du frelst mig.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Jeg vil paakalde Herren, som bør at loves, saa bliver jeg frelst fra mine Fjender.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Thi Dødens Bølger omspændte mig, Belials Bække forfærdede mig.
Helvedes Reb omgave mig, Dødens Snarer laa foran mig. (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
Da jeg var i Angest, raabte jeg til Herren, ja, jeg raabte til min Gud, og han hørte min Røst af sit Tempel og mit Raab med sine Øren.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Og Jorden bævede og rystede, Himmelens Grundvolde bevægedes, og de bævede, thi han var vred.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Og der opgik en Røg af hans Næse, og Ild af hans Mund fortærede; gloende Kul brændte ud fra ham.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Og han bøjede Himmelen og for ned, og der var Mørkhed under hans Fødder.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Og han for paa Keruben og fløj, og han blev set over Vejrets Vinger.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Og han satte Mørkhed til Dække trindt omkring sig; der var Vandenes Forsamling og tykke Skyer.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Fra Glansen, som var for ham, brændte gloende Kul.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Herren tordnede fra Himmelen, og den højeste udgav sin Røst.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Og han udskød Pile og adspredte dem; der kom Lyn, og han forfærdede dem.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Da saas Havets Leje, Jordens Grundvolde blottedes ved Herrens Trusel, ved hans Næses Aandes Pust.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
Han udrakte sin Haand fra det høje, han hentede mig, han drog mig af mange Vande.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han friede mig fra min stærke Fjende, fra mine Hadere, thi de vare mig for stærke.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
De overfaldt mig i min Modgangs Tid; men Herren var min Støtte.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
Og han udførte mig i det vide Rum; han friede mig, thi han havde Lyst til mig.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Herren gengældte mig efter min Retfærdighed, han betalte mig efter mine Hænders Renhed.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Thi jeg har bevaret Herrens Veje, og jeg har ikke handlet ugudeligt imod min Gud.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
Thi alle hans Domme ere mig for Øje, og hans Skikke, fra dem viger jeg ikke;
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
men jeg var fuldkommen for ham og vogtede mig for min Misgerning.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Og Herren betalte mig efter min Retfærdighed, efter min Renhed for hans Øjne.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Imod den fromme viser du dig from, imod den trofaste vældige viser du dig trofast.
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
Imod den rene viser du dig ren, og imod den forvendte viser du dig vrang.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
Og du skal frelse det elendige Folk, og dine Øjne ere over de høje, dem fornedrer du.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
Thi du, Herre, er min Lygte, og Herren skal gøre min Mørkhed klar.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
Thi ved dig stormer jeg igennem Skaren, ved min Gud springer jeg over en Mur.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Guds Vej er fuldkommen, Herrens Tale er lutret; han er alle dem et Skjold, som haabe paa ham.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
Thi hvo er en Gud foruden Herren? og hvo er en Klippe foruden vor Gud?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Gud er min Styrke og Kraft, og han letter min Vej fuldkomment.
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Han gør mine Fødder som Hindernes og skal lade mig staa paa mine Høje.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Han lærer mine Hænder til Krigen, og en Kobberbue spændes med mine Arme.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Og du giver mig din Frelses Skjold; og idet du ydmyger mig, gør du mig stor.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Du gør mine Trin vide under mig, og mine Knokler snublede ikke.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Jeg forfølger mine Fjender og ødelægger dem og vender ikke tilbage, før jeg har gjort Ende paa dem.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
Ja, jeg har gjort Ende paa dem og knuset dem, at de ikke skulle rejse sig; og de faldt under mine Fødder.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Og du har omgjordet mig med Kraft til Krigen, du skal nedbøje dem under mig, som staa op imod mig.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Og du har jaget mig mine Fjender paa Flugt, ja mine Hadere, og jeg udrydder dem.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
De saa sig om, men der var ingen Frelser; til Herren, men han svarede dem ikke.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Og jeg støder dem smaa som Jordens Støv, som Dynd paa Gader knuser jeg dem og tramper dem ned.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Og du udfriede mig fra mit Folks Kiv; du bevarede mig til Hedningernes Hoved, et Folk, som jeg ikke kendte, de tjene mig.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Den fremmedes Børn smigre for mig; da deres Øre hørte om mig, adløde de mig.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Den fremmedes Børn visne hen, og de gaa omgjordede ud af deres Borge.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Herren lever, og lovet være min Klippe, og Gud, min Frelses Klippe, skal ophøjes!
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
Den Gud, som giver mig Hævn, og som nedkaster Folkene under mig,
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
og som fører mig ud fra mine Fjender; du ophøjer mig over dem, som staa op imod mig, du redder mig fra Voldsmænd.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
Derfor vil jeg bekende dig, Herre! iblandt Hedningerne og synge dit Navn Lov.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Han gør sin Frelse stor for sin Konge og gør Miskundhed imod sin Salvede, imod David og imod hans Sæd, evindelig.
