2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
David upravi Jahvi riječi ove pjesme u dan kad ga je Jahve izbavio iz ruku svih njegovih neprijatelja i iz ruke Šaulove.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
Pjevao je: “Jahve, hridino moja, utvrdo moja, spase moj;
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
Bože moj, pećino moja kojoj se utječem, štite moj, spasenje moje, tvrđavo moja! Ti me izbavljaš od nasilja.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Zazvat ću Jahvu hvale predostojna i od dušmana bit ću izbavljen.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Valovi smrti okružiše mene, prestraviše me bujice pogubne,
Užad Podzemlja sputiše me, smrtonosne zamke padoše na me: (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
u nevolji zazvah Jahvu i Bogu svome zavapih. Iz svog Doma zov mi začu, i vapaj moj mu do ušiju doprije.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
I zemlja se potrese i uzdrhta, uzdrmaše se temelji nebesa, pokrenuše se, jer On gnjevom planu.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Iz nosnica mu dim se diže, iz usta mu oganj liznu, ugljevlje živo od njega plamsa.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
On nagnu nebesa i siđe, pod nogama oblaci mu mračni.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Na keruba stade i poletje; na krilima vjetra zaplovi.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Ogrnu se mrakom kao koprenom, prekri se tamnim vodama i oblacima tmastim,
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
od bljeska pred licem njegovim užga se ugljevlje plameno.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Jahve s neba zagrmje, Svevišnjega glas se ori.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Odape strijele i dušmane rasu, izbaci munje i na zemlju ih obori.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Morska dna se pokazaše, i temelji svijeta postaše goli od strašne prijetnje Jahvine, od olujna daha gnjeva njegova.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
On pruži s neba ruku i mene prihvati, iz silnih voda on me izbavi.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Od protivnika moćnog mene oslobodi, od dušmana mojih jačih od mene.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Navališe na me u dan zlosretni, ali me Jahve zaštiti,
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
na polje prostrano izvede me, spasi me jer sam mu mio.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Po pravednosti mojoj Jahve mi uzvrati, po čistoći ruku mojih on me nagradi,
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
jer čuvah putove Jahvine, od Boga se svoga ne udaljih.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
Odredbe njegove sve su mi pred očima, zapovijedi njegove nisam odbacio,
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
do srži odan njemu sam bio, čuvam se grijeha svakoga.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Jahve mi po pravdi mojoj vrati, čistoću ruku mojih vidje.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
S prijateljem ti si prijatelj, poštenu poštenjem uzvraćaš.
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
S čovjekom čistim ti si čist, a lukavca izigravaš,
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
jer narodu poniženu spasenje donosiš a ponižavaš oči ohole.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
Jahve, ti moju svjetiljku užižeš, Bože, tminu moju obasjavaš:
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
s tobom udaram na čete dušmanske, s Bogom svojim preskačem zidine.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Savršeni su puti Gospodnji, i riječ je Jahvina ognjem kušana. on je štit svima, samo on, koji se k njemu utječu.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
Jer tko je Bog osim Jahve? Tko li je hridina osim Boga našega?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Taj Bog me snagom opasuje, stere mi put besprijekoran.
34 Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Noge mi dade brze ko u košute i postavi me na visine sigurne,
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
ruke mi za borbu uvježba i mišice da luk mjedeni napinju.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Daješ mi štit svoj koji spasava, tvoja me brižljivost uzvisi.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Pouzdanje daješ mom koraku, i noge mi više ne posrću.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Pognah svoje dušmane i dostigoh, i ne vratih se dok ih ne uništih.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
Obaram ih, ne mogu se dići, padaju, pod nogama mi leže.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Ti me opasa snagom za borbu, a protivnike moje meni podloži.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Ti dušmane moje u bijeg natjera, i rasprših one koji su me mrzili.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Vapiju u pomoć, nikog da pomogne, vapiju Jahvi - ne odaziva se.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Smrvih ih kao prah na vjetru, zgazih ih ko blato na putu.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Ti me §izbavÄi od bune u mom narodu, postavi me glavarom pogana, puk koji ne poznavah služi mi.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Svaki moj šapat pokorno on sluša. Sinovi tuđinci meni laskaju,
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
sinovi tuđinski gube srčanost izlaze dršćuć iz svojih utvrda.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Živio Jahve! Blagoslovljena hridina moja! Neka se uzvisi Bog, spasenje moje!
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
Bog koji mi daje osvetu i narode meni pokorava.
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
Od dušmana me mojih izbavljaš i nad protivnike me moje izdižeš, ti mene od čovjeka silnika spasavaš.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
Zato te slavim, Jahve, među pucima i psalam pjevam tvome Imenu:
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
umnožio si pobjede kralju svojemu, pomazaniku svome milost si iskazao, Davidu i potomstvu njegovu navijeke.”
