2 Samuelova 16
1 A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína.
Da: ibidi da agolo da: iya heda: le, fonobahadi baligili, Mifibousiede ea hawa: hamosu dunu amo Saiba, da ema hedolowane doaga: i. E da dougi aduna oule misi. Amo da: iya da falaua ga: gi 200amola waini fage fofogai gagabu 100agoane amola gaheabolo ifa fage gagabu amola bulamagau gadofoga hamoi daba, waini hanoga nabai, amo dougi da: iya diafulubi ba: i.
2 I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti.
Hina bagade Da: ibidi da ema amane adole ba: i, “Dia da amo liligi huluane adi hamomusa: gaguli misibala: ?” Saiba da bu adole i, “Hina noga: idafa! Dougi da dia sosogo fi ili fila heda: le masa: ne oule misi. Falaua ga: gi amola ifa fage da dia dunu ilia moma: ne amola waini hano da ilia wadela: i sogega ahoana hele nabasea, amo moma: ne gaguli misi.”
3 Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi: Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého.
Da: ibidi da amane adole ba: i, “Dia hina Solo amo ea aowa Mifibousiede da habila: ?” Saiba da bu adole i, “E da Yelusaleme amo ganodini ouesala. Bai Isala: ili dunu da ea aowa Solo ea hina bagade hou, amo ema bu imunu, amo e da dafawaneyale dawa: sa.”
4 Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma, pane můj králi.
Hina bagade da Saibama amane sia: i, “Na da Mifibousiede ea musa: gagui huluane dima iaha.” Saiba da bu adole i, “Hina noga: idafa! Na da dia hawa: hamosu dunu esala. Na da eso huluane di hahawane ba: ma: ne hamomu da defea.”
5 Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda, zlořečil.
Da: ibidi da Bahiulimi moilaiga doaga: loba, Solo ea fi dunu afae, amo Simiai (Gila egefe) da ougiba: le misini, e da ilima gagabusu aligima: ne sia: sisia: asi.
6 Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho.
Simiai da muni Da: ibidi amola ea eagene ouligisu ilima igiga gagala: lu. Da: ibidi ea dunu amola ea da: i sosodo aligisu dunu da Da: ibidi sisiga: le lelu, be e da amo mae dawa: le, igiga gagala: i.
7 A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče.
Simiai da gagabui aligima: ne ilegele, amane sia: i, “Gadili masa! Gadili masa! Di da fasu dunu! Di da wadela: i hamosu dunu!
8 Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník.
Di da Solo ea hina bagade hou samogei. Amola, di da Solo ea sosogo fi bagohame fane legeiba: le, Hina Gode da dima se iaha. Hina Gode da hina bagade hou dima fadegale, dia mano A: basalome igili i dagoi. Di fane legesu dunu! Di da wadela: lesi dagoi ba: sa!”
9 I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu.
Abisia: i (ea ame da Selouaia) da hina bagadema amane sia: i, “Hina noga: idafa! Di abuliba: le, amo wa: me dima gagabui aligisa, amo ea logo hame hedofasala: ? Dia na asili, ea dialuma damuni fasima: ne sia: ma!”
10 Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš?
Hina bagade da Abisia: i amola ea ola Youa: be elama amane sia: i, “Amo da alia liligi hame! E da nama gagabusa galea, Hina Gode da ema amane hamoma: ne adoiba: le, amo hou ea bai ema adole ba: mu da hamedei.”
11 Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin.
Amola Da: ibidi da Abisia: i amola ea eagene ouligisu dunu huluane ilima amane sia: i, “Nagofedafa da na fane legemusa: logo hogolala. Amaiba: le, amo Bediamini dunu ea hou ba: beba: le, mae fofogadigima! Hina Gode da adobeba: le, e da nama gagabusu aligima: ne sia: sa. Amaiba: le, ema mae sia: ma. E da amo hou hamomu da defea.
12 Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes.
Amabela: ? Hina Gode da na da: i dioi bagade ba: ma: bela: ? Amasea, e da amo gagabusu aligima: ne fadegale, nama hahawane hou ima: bela: ?”
13 A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem.
Amaiba: le, Da: ibidi amola ea dunu da bu logoga ahoanu. Simiai da ili galu agolo bega: ahoanu. E da ilima gagabusa amola, ilima igi amola osoboga gagala: sa ahoanu.
14 I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul tu.
Hina bagade amola ea dunu huluane da hele nabawane, Yoda: ne Hano amoga doaga: i. Amogawi ilia da helefi.
15 Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním.
A: basalome amola ema fa: no bobogebe Isala: ili dunu huluane da Yelusaleme moilai bai bagadega golili sa: i. Ahidoufele da ili galuwane golili sa: i.
16 A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král.
Hiusiai (Da: ibidi ea sama) da A: basalomema doaga: le, amane wele sia: i, “Hina bagade! Gebe esaloma: mu! Gebe esaloma: mu!”
17 Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým?
A: basalome da ema amane sia: i, “Di da dia sama Da: ibidi fisiagabela: ? Di abuliba: le ali hame asibala: ?”
18 Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu.
Hiusiai da bu adole i, “Na da habodane e amola ahoabela: ? Na da dunu amo Hina Gode da ilegei amola Isala: ili dunu huluane ilimagale ahoa. Na da ani esalumu.
19 Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě.
Na da na hina eagofe amo ea hawa: fawane hamomu da defea. Na da dia ada ea hawa: hamoi amo defele dia hawa: hamomu.”
20 Řekl pak Absolon Achitofelovi: Raďtež, co máme činiti?
Amalalu, A:basalome da delegili, Ahidoufelema amane sia: i, “Wali ninia huluane da guiguda: esalebe goea! Di da ninia hamoma: ne, adi fada: i sia: sia: sala: ?”
21 Odpověděl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteříž jsou s tebou.
Ahidoufele da ema bu adole i, “Dia asili, dia ada ea gidisedagi uda amo e da hina bagade diasu ouligimusa: guiguda: yolesi, amo huluane adole lama. Amasea, Isala: ili dunu da dia ada da dia ha lai dunu, amo noga: le dawa: mu. Amola dima fa: no bobogesu dunu da dogo denesi ba: mu.”
22 A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele.
Amaiba: le, ilia da hina bagade diasu gadodili fa: i amo da: iya abula diasu gagui. Amogawi, dunu huluane ba: ma: ne, A:basalome da ea ada ea gidisedagi uda huluane adole lai.
23 Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho času, byla, jako by se kdo doptával na řeč Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona.
Amo esoga, nowa da Ahidoufele ea fada: i sia: nabaloba, ilia da amo sia: da Gode Ea sia: defele dafawaneyale dawa: su. Da: ibidi amola A: basalome da amo sia: fa: no bobogesu.
