2 Samuelova 13

1 I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.

And it came to pass after this, that Absalom the son of David had a fair sister whose name was Tamar. And Amnon the son of David loved her.

2 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti.

And Amnon was so frustrated that he fell sick because of his sister Tamar. For she was a virgin, and it seemed hard to Amnon to do anything to her.

3 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.

But Amnon had a friend whose name was Jonadab, the son of Shimeah, David's brother. And Jonadab was a very sly man.

4 I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.

And he said to him, Why, O son of the king, are thou emaciated this way from day to day? Will thou not tell me? And Amnon said to him, I love Tamar, my brother Absalom's sister.

5 Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.

And Jonadab said to him, Lie down on thy bed, and feign thyself sick. And when thy father comes to see thee, say to him, Let my sister Tamar come, I pray thee, and give me bread to eat, and dress the food in my sight, that I may see it, and eat it from her hand.

6 A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.

So Amnon lay down, and feigned himself sick. And when the king came to see him, Amnon said to the king, Let my sister Tamar come, I pray thee, and make me a couple of cakes in my sight, that I may eat from her hand.

7 Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.

Then David sent home to Tamar, saying, Go now to thy brother Amnon's house, and make food for him.

8 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.

So Tamar went to her brother Amnon's house, and he was laid down. And she took dough, and kneaded it, and made cakes in his sight, and baked the cakes.

9 Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni.

And she took the pan, and poured them out before him, but he refused to eat. And Amnon said, Have all men out from me. And they went out every man from him.

10 Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)

And Amnon said to Tamar, Bring the food into the chamber that I may eat from thy hand. And Tamar took the cakes that she had made, and brought them into the chamber to Amnon her brother.

11 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má.

And when she had brought them near to him to eat, he took hold of her, and said to her, Come, lie with me, my sister.

12 Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.

And she answered him, No, my brother, do not force me, for no such thing ought to be done in Israel. Do not do thou this folly.

13 Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě.

And I, where shall I carry my shame? And as for thee, thou will be as one of the fools in Israel. Now therefore, I pray thee, speak to the king, for he will not withhold me from thee.

14 Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní.

However he would not hearken to her voice, but being stronger than she, he forced her, and lay with her.

15 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.

Then Amnon hated her with exceedingly great hatred, for the hatred with which he hated her was greater than the love with which he had loved her. And Amnon said to her, Arise, be gone.

16 Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.

And she said to him, Not so, because this great wrong in putting me forth is worse than the other that thou did to me. But he would not hearken to her.

17 Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.

Then he called his servant who ministered to him, and said, Put this woman out from me now, and bolt the door after her.

18 (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní.

And she had a garment of various colors upon her, for with such robes were the king's daughters who were virgins appareled. Then his servant brought her out, and bolted the door after her.

19 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.

And Tamar put ashes on her head, and tore her garment of various colors that was on her. And she laid her hand on her head, and went her way, crying aloud as she went.

20 I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.

And Absalom her brother said to her, Has Amnon thy brother been with thee? But now hold thy peace, my sister. He is thy brother. Do not take this thing to heart. So Tamar remained desolate in her brother Absalom's house.

21 A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.

But when king David heard of all these things, he was very angry.

22 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.

And Absalom spoke to Amnon neither good nor bad, for Absalom hated Amnon, because he had forced his sister Tamar.

23 I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.

And it came to pass after two full years, that Absalom had sheep-shearers in Baal-hazor, which is beside Ephraim, and Absalom invited all the king's sons.

24 Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.

And Absalom came to the king, and said, Behold now, thy servant has sheep-shearers. Let the king, I pray thee, and his servants go with thy servant.

25 I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.

And the king said to Absalom, No, my son, let us not all go, lest we be burdensome to thee. And he pressed him. However he would not go, but blessed him.

26 Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?

Then Absalom said, If not, I pray thee, let my brother Amnon go with us. And the king said to him, Why should he go with thee?

27 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.

But Absalom pressed him, and he let Amnon and all the king's sons go with him.

28 Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.

And Absalom commanded his servants, saying, Notice ye now, when Amnon's heart is merry with wine, and when I say to you, Smite Amnon, then kill him. Fear not; have I not commanded you? Be courageous, and be valiant.

29 I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.

And the servants of Absalom did to Amnon as Absalom had commanded. Then all the king's sons arose, and every man got up upon his mule, and fled.

30 V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo.

And it came to pass, while they were in the way, that the news came to David, saying, Absalom has slain all the king's sons, and there is not one of them left.

31 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.

Then the king arose, and tore his garments, and lay on the earth, and all his servants stood by with their clothes torn.

32 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.

And Jonadab, the son of Shimeah, David's brother, answered and said, Let not my lord suppose that they have killed all the young men the king's sons, for Amnon only is dead. For by the command of Absalom this has been determined from the day that he forced his sister Tamar.

33 Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel.

Now therefore let not my lord the king take the thing to his heart, to think that all the king's sons are dead, for only Amnon is dead.

34 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.

But Absalom fled. And the young man who kept the watch lifted up his eyes, and looked, and, behold, there came much people by the way of the hill-side behind him.

35 I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.

And Jonadab said to the king, Behold, the king's sons have come; as thy servant said, so it is.

36 A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.

And it came to pass, as soon as he had made an end of speaking, that, behold, the king's sons came, and lifted up their voice, and wept. And the king also and all his servants wept very much.

37 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.

But Absalom fled, and went to Talmai the son of Ammihur, king of Geshur. And David mourned for his son every day.

38 Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta.

So Absalom fled, and went to Geshur, and was there three years.

39 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.

And the soul of king David longed to go forth to Absalom, for he was comforted concerning Amnon, seeing he was dead.