2 Korintským 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
Paul, an Apostle of Christ Jesus by the will of God--and our brother Timothy: To the Church of God in Corinth, with all God's people throughout Greece.
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
May grace and peace be granted to you from God our Father and the Lord Jesus Christ.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Heartfelt thanks be to the God and Father of our Lord Jesus Christ--the Father who is full of compassion and the God who gives all comfort.
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
He comforts us in our every affliction so that we may be able to comfort those who are in any kind of affliction by means of the comfort with which we ourselves are comforted by God.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
For just as we have more than our share of suffering for the Christ, so also through the Christ we have more than our share of comfort.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
But if, on the one hand, we are enduring affliction, it is for your comfort and salvation; and if, on the other hand, we are receiving comfort, it is for your comfort which is produced within you through your patient fortitude under the same sufferings as those which we also are enduring.
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
And our hope for you is stedfast; for we know that as you are partners with us in the sufferings, so you are also partners in the comfort.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
For as for our troubles which came upon us in the province of Asia, we would have you know, brethren, that we were exceedingly weighed down, and felt overwhelmed, so that we renounced all hope even of life.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
Nay, we had, as we still have, the sentence of death within our own selves, in order that our confidence may repose, not on ourselves, but on God who raised the dead to life.
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
He it is who rescued us from so imminent a death, and will do so again; and we have a firm hope in Him that He will also rescue us in all the future,
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
while you on your part lend us your aid in entreaty for us, so that from many lips thanksgivings may rise on our behalf for the boon granted to us at the intercession of many.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
For the reason for our boasting is this--the testimony of our own conscience that it was in holiness and with pure motives before God, and in reliance not on worldly wisdom but on the gracious help of God, that we have conducted ourselves in the world, and above all in our relations with you.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
For we are writing to you nothing different from what we have written before, or from what indeed you already recognize as truth and will, I trust, recognize as such to the very end;
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
just as some few of you have recognized us as your reason for boasting, even as you will be ours, on the day of Jesus our Lord.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
It was because I entertained this confidence that I intended to visit you before going elsewhere--so that you might receive a twofold proof of God's favour--
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
and to pass by way of Corinth into Macedonia. Then my plan was to return from Macedonia to you, and be helped forward by you to Judaea.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
Did I display any vacillation or caprice in this? Or the purposes which I form--do I form them on worldly principles, now crying "Yes, yes," and now "No, no"?
18 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
As certainly as God is faithful, our language to you is not now "Yes" and now "No."
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
For Jesus Christ the Son of God--He who was proclaimed among you by us, that is by Silas and Timothy and myself--did not show Himself a waverer between "Yes" and "No." But it was and always is "Yes" with Him.
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
For all the promises of God, whatever their number, have their confirmation in Him; and for this reason through Him also our "Amen" acknowledges their truth and promotes the glory of God through our faith.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
But He who is making us as well as you stedfast through union with the Anointed One, and has anointed us, is God,
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
and He has also set His seal upon us, and has put His Spirit into our hearts as a pledge and foretaste of future blessing.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
But as for me, as my soul shall answer for it, I appeal to God as my witness, that it was to spare you pain that I gave up my visit to Corinth.
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
Not that we want to lord it over you in respect of your faith--we do, however, desire to help your joy--for in the matter of your faith you are standing firm.
