2 Korintským 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother, to the church of God in Corinth, together with all the saints throughout Achaia:
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
Grace to you and peace from God our Father and the Lord Jesus Christ.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and God of all comfort,
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
who comforts us in all our affliction, so that we can comfort those experiencing any kind of affliction with the comfort we ourselves have received from God.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
For just as we share abundantly in the sufferings of Christ, so also our comfort abounds through Christ.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
If we are afflicted, it is for your comfort and salvation, which helps you patiently endure the same sufferings that we suffer. And our hope for you is steadfast. If we are comforted, it is also for your comfort and salvation,
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
because we know that just as you share in our sufferings, so also you share in our comfort.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
We do not want you to be unaware, brothers, of the affliction we experienced in Asia. For we were so utterly burdened beyond our strength that we despaired of life itself.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
Indeed, we felt that we had received the sentence of death. But this happened so that we would not rely on ourselves, but on God, who raises the dead.
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
He rescued us from such a terrible death, and continues to rescue us. We have put our hope in him that he will rescue us yet again
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
as you join in helping us by your prayers. Then many will give thanks on your behalf for the favor granted to us through the prayers of many.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
Now this is the reason for our confidence: Our conscience testifies that we have conducted ourselves in the world, and especially toward you, with integrity and godly sincerity, not by worldly wisdom, but by the grace of God.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
For we are not writing anything to you other than what you can read and understand. And I hope that you will understand completely—
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
just as you have understood us in part—that on the day of the Lord Jesus you will be proud of us just as we will be proud of you.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
Because I was confident of this, I intended to come to you first, so that you would be blessed by a second visit.
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
I wanted to visit you on my way to Macedonia and return to you from Macedonia, and then have you send me on my way to Judea.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
Was I vacillating when I planned to do this? Or do I make my plans in a worldly manner, ready to say “Yes” and “No” at the same time?
18 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
As surely as God is faithful, our message to you did not waver between “Yes” and “No.”
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
For the Son of God, Jesus Christ, whom Silvanus, Timothy, and I preached among you, did not waver between “Yes” and “No.” On the contrary, in him God's answer has always been “Yes.”
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
For in him every one of God's promises is “Yes,” and in him we say “Amen” to the glory of God.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
Now it is God who establishes us with you in Christ and who anointed us.
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
He has also sealed us and put his Spirit in our hearts as a guarantee.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
I call upon God as a witness against me, that the reason I did not return to Corinth was to spare you.
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
Not that we rule over your faith; rather, we work with you for your joy, because by faith you stand firm.
