2 Korintským 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother: to the church of God that is at Corinth, with all the saints that are in all Achaia:
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
Grace unto you and peace from God our Father, and from the Lord Jesus Christ.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies, and the God of all comfort.
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
Who comforteth us in all our tribulation; that we also may be able to comfort them who are in all distress, by the exhortation wherewith we also are exhorted by God.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
For as the sufferings of Christ abound in us: so also by Christ doth our comfort abound.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
Now whether we be in tribulation, it is for your exhortation and salvation: or whether we be comforted, it is for your consolation: or whether we be exhorted, it is for your exhortation and salvation, which worketh the enduring of the same sufferings which we also suffer.
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
That our hope for you may be steadfast: knowing that as you are partakers of the sufferings, so shall you be also of the consolation.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
For we would not have you ignorant, brethren, of our tribulation, which came to us in Asia, that we were pressed out of measure above our strength, so that we were weary even of life.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
But we had in ourselves the answer of death, that we should not trust in ourselves, but in God who raiseth the dead.
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
Who hath delivered and doth deliver us out of so great dangers: in whom we trust that he will yet also deliver us.
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
You helping withal in prayer for us: that for this gift obtained for us, by the means of many persons, thanks may be given by many in our behalf.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
For our glory is this, the testimony of our conscience, that in simplicity of heart and sincerity of God, and not in carnal wisdom, but in the grace of God, we have conversed in this world: and more abundantly towards you.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
For we write no other things to you than what you have read and known. And I hope that you shall know unto the end:
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
As also you have known us in part, that we are your glory, as you also are ours, in the day of our Lord Jesus Christ.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
And in this confidence I had a mind to come to you before, that you might have a second grace:
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
And to pass by you into Macedonia, and again from Macedonia to come to you, and by you to be brought on my way towards Judea.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
Whereas then I was thus minded, did I use lightness? Or, the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that there should be with me, It is, and It is not?
18 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
But God is faithful, for our preaching which was to you, was not, It is, and It is not.
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
For the Son of God, Jesus Christ who was preached among you by us, by me, and Sylvanus, and Timothy, was not, It is and It is not, but, It is, was in him.
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
For all the promises of God are in him, It is; therefore also by him, amen to God, unto our glory.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
Now he that confirmeth us with you in Christ, and that hath anointed us, is God:
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
Who also hath sealed us, and given the pledge of the Spirit in our hearts.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
But I call God to witness upon my soul, that to spare you, I came not any more to Corinth:
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
not because we exercise dominion over your faith: but we are helpers of your joy: for in faith you stand.
