2 Korintským 7
1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
Moi bisi morom kora khan, etu kosom khan thaka nimite, amikhan laga mangso aru atma laga letera khan pora nije ke sapha kori lobo, aru Isor laga bhoi te thik pora pobitrota kori lobo.
2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
Amikhan nimite jaga bonabi! Kilekoile amikhan kun manu ke bhi galti kora nai, amikhan kun manu ke bhi misa-misi kora nai, amikhan kun manu ke bhi thoga baji kora nai.
3 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
Ami apuni khan ke golti janabole nimite etu kowa nohoi; kele koile ami poila pora koise, amikhan laga mon bhitor te apnikhan ase, aru eke logote he moribo aru jinda thakibo.
4 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
Ami bhoi nakorikena apnikhan logote kotha koi ase, ami apnikhan laga naam untcha kori bole bisi ase: ami mon aram hoi kene ase, amikhan laga sob dukh aru digdar te ami bisi khushi paikena ase.
5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
Kilekoile, jitia amikhan Macedonia jagate ahise, amikhan bisi dukh te thakise. Aru sob phale digdar paise- bahar te lorai khan asele, aru bhitor te bhoi.
6 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
Eneka hoile bhi Isor, jun mon chutu hoi kene thaka khan ke aram diye, Titus aha pora amikhan ke anondo dangor kori dise,
7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
Aru khali tai aha nimite he nohoi, kintu apnikhan pora taike mon dangor kori diya te amikhan bhi anondo hoise, aru moike lok kori bole itcha pora mon bhorta thaka, kandikena mon ghurai aha, moi logote milikena modot kori bole itcha thaka, eitu khan sob khobor huni kene moi arubi bisi khushi paise.
8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
Kilekoile moi laga ekta chithi pora apnikhan ke mon dukh kori bole dise, hoile bhi ami golti bhabona nai, -olop homoi nimite golti lagise, jitia moi dikhise apnikhan etu chithi nimite mon dukh hoise, khali ek ghanta nimite hoile bhi.-
9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
Etiya ami khushi ase, apnikhan mon dukh huwa nimite nohoi, hoilebi apnikhan mon dukh lagi kene paap pora mon ghura nimite. Kilekoile apuni khan ke bhal nimite mon dukh lagi bole dise, apnikhan mon ghura bole tak mon dukh hoise. Kilekoile, Isor laga itcha te apnikhan mon dukh hoise, aru etu nimite apnikhan to amikhan karone eku te nuksan nohobole nimite.
10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.
Kilekoile Isor pora lagi thaka mon dukh to paap pora mon ghura bole diye juntu pora mon chinta nathaki kene poritran pai. Hoilebi etu prithibi laga mon dukh to mora he ane.
11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
Kilekoile sabi, juntu bhal nimite apuni khan ke Isor pora mon dukh kori bole dise, etu pora apnikhan bhitor te kiman kaam korise. Kiman mon bhorta huwa, kiman nijor nimite safai koribo dise, kiman khong, kiman bhoi, kiman mon pora lagi thaka bhabona, kiman biya laga bodla lobole mon laga bhabona! Eitu khan sob bhitor te apnikhan eku golti nathaka nijor pora dikhai dise.
12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
Etu nimite, ami apuni khan ke poila likha bhi, ami tai nimite likha nohoi jun golti korise, tai nimite bhi likha nohoi jun galti nimite dukh paise, hoilebi Isor age te apuni khan laga mon kiman bhorta ase etu apnikhan ke buja bole nimite hoise.
13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
Etu nimite apnikhan laga mon aram te amikhan bhi aram paise. Amikhan aru bhi bisi mon aram pa-a to, Titus laga khushi nimite, kele koile apnikhan sob pora tai laga atma ke aru bhi notun takot kori dise.
14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
Kilekoile apnikhan nimite ami tai usorte kiba phutani korile bhi, ami sorom laga nai; hoilebi jineka amikhan apuni khan ke sob hosa khan koi dise, eneka amikhan laga phutani bhi, juntu ami Titus usorte korisile, etu hosa paise.
15 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
Aru tai laga bhitor te apnikhan nimite aru bhi morom bisi hoise, apnikhan sob pora kotha mana nimite tai apuni khan ke bhabona kori thake, jineka bhoi aru kapi kene apnikhan taike mani loise.
16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.
Etu nimite ami khushi ase kele koile sob te ami apnikhan uporte mon dangor kori bole pare.
