2 Korintským 7
1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
Having therefore these promises, beloved friends, let us purify ourselves from all defilement of body and of spirit, and secure perfect holiness through the fear of God.
2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
Make room for us in your hearts. There is not one of you whom we have wronged, not one to whom we have done harm, not one over whom we have gained any selfish advantage.
3 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
I do not say this to imply blame, for, as I have already said, you have such a place in our hearts that we would die with you or live with you.
4 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
I have great confidence in you: very loudly do I boast of you. I am filled with comfort: my heart overflows with joy amid all our affliction.
5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
For even after our arrival in Macedonia we could get no relief such as human nature craves. We were greatly harassed; there were conflicts without and fears within.
6 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
But He who comforts the depressed--even God-- comforted us by the coming of Titus, and not by his coming only,
7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
but also by the fact that he had felt comforted on your account, and by the report which he brought of your eager affection, of your grief, and of your jealousy on my behalf, so that I rejoiced more than ever.
8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
For if I gave you pain by that letter, I do not regret it, though I did regret it then. I see that that letter, even though for a time it gave you pain, had a salutary effect.
9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
Now I rejoice, not in your grief, but because the grief led to repentance; for you sorrowed with a godly sorrow, which prevented you from receiving injury from us in any respect.
10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.
For godly sorrow produces repentance leading to salvation, a repentance not to be regretted; but the sorrow of the world finally produces death.
11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
For mark the effects of this very thing--your having sorrowed with a godly sorrow--what earnestness it has called forth in you, what eagerness to clear yourselves, what indignation, what alarm, what longing affection, what jealousy, what meting out of justice! You have completely wiped away reproach from yourselves in the matter.
12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
Therefore, though I wrote to you, it was not to punish the offender, nor to secure justice for him who had suffered the wrong, but it was chiefly in order that your earnest feeling on our behalf might become manifest to yourselves in the sight of God.
13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
For this reason we feel comforted; and--in addition to this our comfort--we have been filled with all the deeper joy at Titus's joy, because his spirit has been set at rest by you all.
14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
For however I may have boasted to him about you, I have no reason to feel ashamed; but as we have in all respects spoken the truth to you, so also our boasting to Titus about you has turned out to be the truth.
15 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
And his strong and tender affection is all the more drawn out towards you when he recalls to mind the obedience which all of you manifested by the timidity and nervous anxiety with which you welcomed him.
16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.
I rejoice that I have absolute confidence in you.
