2 Korintským 4
1 Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm.
Derföre, medan vi ett sådant ämbete hafve, efter som oss barmhertighet vederfaren är, så varde vi icke försummelige;
2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.
Utan flym ock hemlig skam, och farom icke med skalkhet, förfalskom ej heller Guds ord; utan med uppenbara sanning bevisom oss väl för alla menniskors samvet, i Guds åsyn.
3 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.
Är nu vårt Evangelium förtäckt, så är det förtäckt för dem, som förtappade varda;
4 V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. (aiōn g165)
I hvilkom denna verldenes gud hafver förblindat de otrognas sinnen, att dem icke skall lysa Evangelii ljus af Christi klarhet, hvilken Guds beläte är. (aiōn g165)
5 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.
Ty vi predike icke oss sjelfva, utan Jesum Christum, att han är Herren; men vi edre tjenare för Jesu skull.
6 Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.
Ty Gud är den som böd ljuset utu mörkret lysa; och lyste uti vår hjerta, att igenom oss måtte upplysning ske af Guds klarhets kunskap, i Jesu Christi ansigte.
7 Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.
Men vi hafve dessa håfvor uti lerkar, på det att den stora kraften skall vara af Gudi, och icke af oss.
8 Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;
Vi varda allestäds trängde, men vi ängsles intet; vi bekymres, men vi gifve oss icke öfver.
9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.
Vi lide förföljelse, men vi varde icke öfvergifne; vi blifve undertryckte, men vi förgås icke.
10 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.
Vi omföre alltid Herrans Jesu död på vår lekamen; på det att ock Jesu lif må på vår lekamen uppenbart varda.
11 Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.
Ty vi, som lefve, vardom alltid öfvergifne i döden för Jesu skull; på det att ock Jesu lif skall uppenbaradt varda på vårt dödeliga kött.
12 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.
Så är nu döden mägtig i oss; men lifvet i eder.
13 Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,
Efter vi hafve den samma trones anda, som skrifvet är: Jag tror, derföre talar jag; så tro vi ock, derföre tale vi ock;
14 Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi.
Vetandes, att den som hafver uppväckt Herran Jesum, han skall ock uppväcka oss genom Jesum, och ställa oss med eder.
15 Nebo to všecko pro vás se děje, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží.
Ty det sker allt för edra skull; på det den öfverflödiga välgerning, der månge tacka, skall rikeliga komma Gudi till pris.
16 Protož neoblevujeme, ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.
Derföre förtröttes vi intet; utan ändock vår utvärtes menniska förgås, så varder dock den invärtes förnyad dag ifrå dag.
17 Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, (aiōnios g166)
Ty vår bedröfvelse, den dock timmelig och lätt är, föder i oss en evig och öfver alla måtto vigtig härlighet; (aiōnios g166)
18 Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné. (aiōnios g166)
Vi som icke se efter de ting, som synas, utan de som icke synas; ty de ting, som synas, äro timmelig; men de, som icke synas, äro evig. (aiōnios g166)
