2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
Do we begin again to recommend ourselves? or do we need, as some do, recommendatory epistles to you, or letters of recommendation from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
Ye are our epistle, inscribed on our hearts, known and read by all men:
3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
being manifest that ye are the epistle of Christ, through our ministration, written not with ink, but by the Spirit of the living God; not on tables of stone, but on tables of the heart of flesh.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
And such confidence have we through Christ towards God:
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
not that we can of ourselves reckon upon any thing as from ourselves, but our sufficiency is from God.
6 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
Who hath also fitted us to be ministers of the new covenant, not of the letter, but of the Spirit: for the letter killeth, but the Spirit giveth life.
7 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
Now if the ministration of death which was in writing, and engraven on stones, was so glorious that the children of Israel could not look stedfastly on the face of Moses, because of the lustre of his countenance, which was to be taken away:
8 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
shall not the ministration of the Spirit be more glorious?
9 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
For if the ministration of condemnation was so glorious, much more doth the ministration of righteousness exceed in glory:
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
since what was then made glorious was not in comparison glorious, because of the glory that surpasseth it.
11 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that, which was to be taken away, came with glory, much more that which abideth is glorious.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
Having therefore such hope, we use much freedom of speech:
13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
and do not as Moses, who put a veil upon his face, intimating that the children of Israel could not look to the end of that which was to be abolished; but their minds were blinded:
14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
for unto this day the same veil remaineth unremoved in the reading of the old testament, which veil is taken away in Christ.
15 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
But to this day, when Moses is read, the veil is upon their heart.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
Though when it turneth unto the Lord, the veil is taken off:
17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
now the Lord is that Spirit; and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
But we all with unveiled face beholding, as in a glass, the glory of the Lord, are transformed according to the same image from glory to glory, as proceeding from the Spirit of the Lord.
