2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
Are we beginning to commend ourselves again? Or are we like some who need letters of commendation to you, or from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
You yourselves are our letter — a letter written on our hearts, and one which everybody can read and understand.
3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
All can see that you are a letter from Christ delivered by us, a letter written, not with ink, but with the Spirit of the Living God, not on ‘tablets of stone,’ but on ‘tablets of human hearts.’
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
This, then, is the confidence in regard to God that we have gained through the Christ.
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
I do not mean that we are fit to form any judgment by ourselves, as if on our own authority;
6 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
our fitness comes from God, who himself made us fit to be ministers of a New Covenant, of which the substance is, not a written Law, but a Spirit. For the written Law means Death, but the Spirit gives Life.
7 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
If the system of religion which involved Death, embodied in a written Law and engraved on stones, began amid such glory, that the Israelites were unable to gaze at the face of Moses on account of its glory, though it was but a passing glory,
8 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
will not the religion that confers the Spirit have still greater glory?
9 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
For, if there was a glory in the religion that involved condemnation, far greater is the glory of the religion that confers righteousness!
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
Indeed, that which then had glory has lost its glory, because of the glory which surpasses it.
11 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
And, if that which was to pass away was attended with glory, far more will that which is to endure be surrounded with glory!
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
With such a hope as this, we speak with all plainness;
13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
unlike Moses, who covered his face with a veil, to prevent the Israelites from gazing at the disappearance of what was passing away.
14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
But their minds were slow to learn. Indeed, to this very day, at the public reading of the Old Covenant, the same veil remains unlifted; only for those who are in union with Christ does it pass away.
15 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
But, even to this day, whenever Moses is read, a veil lies on their hearts.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
‘Yet, whenever a man turns to the Lord, the veil is removed.’
17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
And the ‘Lord’ is the Spirit, and, where the Spirit of the Lord is, there is freedom.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
And all of us, with faces from which the veil is lifted, seeing, as if reflected in a mirror, the glory of the Lord, are being transformed into his likeness, from glory to glory, as it is given by the Lord, the Spirit.
