2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
So I made up my mind that I would not come to you again in sorrow.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I make you sorrowful, who is there to make me glad but the one whom I have made sorrowful?
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
That is why I wrote to you as I did, so that when I came I would not have sorrow from those who ought to make me rejoice. I had confidence about you all that my joy would be yours.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
For I wrote to you out of great distress and anguish of heart and with many tears, not to cause you sorrow, but to let you know the abundant love I have for you.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
Now if anyone has caused sorrow, he has caused it not to me, but in some measure (not to put it too severely) to all of you.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
This punishment by the majority is enough for that person.
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
So you should forgive and comfort him instead, so that he will not be overwhelmed with excessive sorrow.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Therefore I urge you to reaffirm your love for him.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
I wrote to you because I wanted to test your character and see if you would be obedient in everything.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
Now if you forgive anyone of anything, I also forgive him. For if I have forgiven anyone of anything, I have done it for your sakes in the presence of Christ,
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
so that we might not be exploited by Satan. For we are not ignorant of his schemes.
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
Now when I came to Troas to preach the gospel of Christ, a door was opened for me in the Lord.
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
But I had no rest in my spirit because I did not find my brother Titus. So I took leave of the people there and went on to Macedonia.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
But thanks be to God, who always leads us in triumphal procession in Christ, and through us spreads the fragrance of the knowledge of Christ everywhere.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
For we are a sweet fragrance of Christ ascending to God among those who are being saved and among those who are perishing;
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
to the latter we are a smell of death leading to death, but to the former we are a fragrance of life leading to life. And who is equal to such a task?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
For we are not like others who peddle the word of God for profit. On the contrary, in Christ we speak with sincerity in the presence of God, as men sent from God.
