2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
And I determined this with myself, that I would not again come to you in sadness.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I should make you sad, who would make me joyful, unless he whom I had made sad?
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
And I wrote that very thing to you, lest when I came, those persons whom I ought to make joyful, should make me sad. For I have confidence concerning you, that my joy is the joy of you all.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
And in much affliction, and in anguish of heart, I wrote those things to you, with many tears; not that ye might have sorrow, but that ye might know the exceeding love I have for you.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
And if one hath caused grief, he hath not grieved me only, but, -that the declaration may not bear too hard on you-in a measure, all of you.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
And sufficient for him, is this rebuke proceeding from many:
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
so that, on the other hand, ye ought to forgive him and console him; lest he who is such a man, should be swallowed up with excessive grief.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
I therefore beseech you, that ye confirm to him your love.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
For it was for this also that I wrote to you, that I might learn by a trial, whether ye would be obedient in every thing.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
And whom ye forgive, I also forgive: for that which I forgave to any one, for your sakes I forgave it, in the presence of the Messiah;
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
lest Satan should overreach us; for we know his devices.
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
Moreover, when I came to Troas in announcing the Messiah, and a door was opened to me by the Lord,
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
there was no quietude in my spirit, because I found not Titus my brother: and I took leave of them, and went into Macedonia.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
But thanks be to God, who always procureth us a triumph in the Messiah, and manifesteth by us the odor of the knowledge of him in every place.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
For, through the Messiah, we are unto God a sweet odor, in them that live and in them that perish:
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
to these, an odor of death unto death; and to those, an odor of life unto life. And who is adequate to these things!
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
For we are not like others, who dilute the words of God; but as of the truth, and as of God, we speak in the Messiah before God.
