2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
But I determined this within myself, not to return again to you in sorrow.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I make you sorrowful, then who is it that can make me glad, except the one who is made sorrowful by me?
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
And so, I wrote this same thing to you, so that I might not, when I arrive, add sorrow to sorrow for those with whom I ought to rejoice, having confidence in you in all things, so that my joy may be entirely yours.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
For with much tribulation and anguish of heart, I wrote to you with many tears: not so that you would be sorrowful, but so that you might know the charity that I have more abundantly toward you.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
But if anyone has brought sorrow, he has not sorrowed me. Yet, for my part, this is so that I might not burden all of you.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
Let this rebuke be sufficient for someone like this, for it has been brought by many.
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
So then, to the contrary, you should be more forgiving and consoling, lest perhaps someone like this may be overwhelmed with excessive sorrow.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Because of this, I beg you to confirm your charity toward him.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
It was for this reason, also, that I wrote, so that I might know, by testing you, whether you would be obedient in all things.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
But anyone whom you have forgiven of anything, I also forgive. And then, too, anyone I have forgiven, if I have forgiven anything, it was done in the person of Christ for your sakes,
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
so that we would not be circumvented by Satan. For we are not ignorant of his intentions.
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
And when I had arrived at Troas, because of the Gospel of Christ, and a door had opened to me in the Lord,
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
I had no rest within my spirit, because I was not able to find Titus, my brother. So, saying goodbye to them, I set out for Macedonia.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
But thanks be to God, who always brings triumph to us in Christ Jesus, and who manifests the fragrance of his knowledge through us in every place.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
For we are the sweet fragrance of Christ for God, both with those who are being saved and with those who are perishing.
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
To the one, certainly, the fragrance is of death unto death. But to the other, the fragrance is of life unto life. And concerning these things, who is so suitable?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
For we are not like many others, adulterating the Word of God. But instead, we speak with sincerity: from God, before God, and in Christ.
