2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
ⲁ̅ⲁⲓ̈ⲕⲣⲓⲛⲉ ⲅⲁⲣ ⲙ̅ⲡⲁⲓ̈ ⲛⲁⲓ̈ ⲉⲧⲙ̅ⲉⲓ ⲟⲛ ϣⲁⲣⲱⲧⲛ̅ ϩⲛ̅ⲟⲩⲗⲩⲡⲏ.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
ⲃ̅ⲉϣϫⲉⲁⲛⲟⲕ ⲅⲁⲣ ⲡⲉⲧⲛⲁⲗⲩⲡⲉⲓ ⲙ̅ⲙⲱⲧⲛ̅. ⲉⲓ̈ⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲉⲧⲛⲁⲉⲩⲫⲣⲁⲛⲉ ⲙ̅ⲙⲟⲓ̈ ⲉⲓⲙⲏⲧⲉⲓ ⲡⲉⲧⲛⲁⲗⲩⲡⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧ.
3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
ⲅ̅ⲕⲁⲓⲅⲁⲣ ⲉⲛⲧⲁⲓ̈ⲥⲉϩⲡⲁⲓ̈ ϫⲉⲕⲁⲁⲥ ⲉⲛⲛⲁⲉⲓ ⲧⲁⲗⲩⲡⲉⲓ ⲛ̅ⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ⲛ̅ⲛⲉⲧⲉϣϣⲉ ⲉⲧⲣⲁⲣⲁϣⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧⲟⲩ. ⲉⲓ̈ⲕⲱ ⲛ̅ϩⲧⲏⲓ̈ ⲉⲣⲱⲧⲛ̅ ⲧⲏⲣⲧⲛ̅ ϫⲉ ⲡⲁⲣⲁϣⲉ ⲡⲱⲧⲛ̅ ⲧⲏⲣⲧⲛ̅ ⲡⲉ.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
ⲇ̅ⲉⲃⲟⲗ ⲅⲁⲣ ϩⲛ̅ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛ̅ⲑⲗⲓⲯⲓⲥ. ⲙⲛ̅ⲟⲩⲗⲱϫϩ̅ ⲛ̅ϩⲏⲧ ⲁⲓ̈ⲥϩⲁⲓ̈ ⲛⲏⲧⲛ̅ ϩⲓⲧⲛ̅ϩⲁϩ ⲛ̅ⲣⲙ̅ⲉⲓⲏ ϫⲉⲕⲁⲁⲥ ⲁⲛ ⲉⲧⲉⲧⲛⲉⲗⲩⲡⲉⲓ. ⲁⲗⲗⲁ ϫⲉ ⲉⲧⲉⲧⲛⲉⲉⲓⲙⲉ ⲉⲧⲁⲅⲁⲡⲏ ⲉⲧⲉⲩⲛ̅ⲧⲁⲉⲓⲥ ⲛ̅ϩⲟⲩⲟ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲱⲧⲛ̅.
5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
ⲉ̅ⲉϣϫⲉⲁⲟⲩⲁ ⲇⲉ ⲗⲩⲡⲉⲓ ⲛ̅ⲧⲁϥⲗⲩⲡⲉⲓ ⲙ̅ⲙⲟⲓ̈ ⲁⲛ. ⲁⲗⲗⲁ ⲁⲡⲟⲙⲉⲣⲟⲩⲥ. ϫⲉ ⲉⲛⲛⲁⲉⲡⲓⲃⲁⲣⲉⲓ ⲙ̅ⲙⲱⲧⲛ̅ ⲧⲏⲣⲧⲛ̅.
6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
ⲋ̅ⲧⲉⲓ̈ⲉⲡⲓⲧⲓⲙⲓⲁ ϭⲉ ⲣⲱϣⲉ ⲉⲡⲁⲓ̈ ⲧⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ̅ⲡⲉϩⲟⲩⲟ.
7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
ⲍ̅ϩⲱⲥⲧⲉ ⲛ̅ⲧⲟϥ ⲛ̅ⲧⲉⲧⲛ̅ⲕⲱ ⲛⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ. ⲁⲩⲱ ⲛ̅ⲧⲉⲧⲛ̅ⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ̅. ⲙⲏⲡⲟⲧⲉ ϩⲣⲁⲓ̈ ϩⲙ̅ⲡϩⲟⲩⲉⲗⲩⲡⲉⲓ ⲛ̅ⲥⲉⲱⲙⲕ̅ ⲙ̅ⲡⲁⲓ̈ ⲛ̅ⲧⲉⲉⲓⲙⲓⲛⲉ·
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
ⲏ̅ⲉⲧⲃⲉⲡⲁⲓ̈ ϯⲡⲁⲣⲁⲕⲁⲗⲉⲓ ⲙ̅ⲙⲱⲧⲛ̅ ⲙⲁⲧⲁϫⲣⲟ ⲛ̅ⲟⲩⲁⲅⲁⲡⲏ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲟϥ.
9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
ⲑ̅ⲉⲧⲃⲉⲡⲁⲓ̈ ⲅⲁⲣ ⲛ̅ⲧⲁⲓ̈ⲥϩⲁⲓ̈ ⲛⲏⲧⲛ̅ ϫⲉ ⲉⲓ̈ⲉⲉⲓⲙⲉ ⲉⲧⲉⲧⲛ̅ⲇⲟⲕⲓⲙⲏ ϫⲉ ⲛ̅ⲧⲉⲧⲛ̅ϩⲉⲛⲥⲧⲙⲏⲧ ϩⲛ̅ϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
ⲓ̅ⲡⲉⲧⲉⲧⲛⲁⲕⲱ ⲇⲉ ⲛⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ ϯⲕⲱ ϩⲱ. ⲕⲁⲓⲅⲁⲣ ⲁⲛⲟⲕ ⲛ̅ⲧⲁⲓ̈ⲕⲱ ⲉⲃⲟⲗ ⲙ̅ⲡⲉⲛⲧⲁⲓ̈ⲕⲁⲁϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲧⲃⲉⲧⲏⲩⲧⲛ̅ ϩⲙ̅ⲡϩⲟ ⲙ̅ⲡⲉⲭ̅ⲥ̅.
11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
ⲓ̅ⲁ̅ϫⲉⲕⲁⲁⲥ ⲉⲛⲛⲉⲩϩⲟⲩⲣⲱⲱⲛ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ̅ⲡⲥⲁⲧⲁⲛⲁⲥ. ⲛ̅ⲧⲛ̅ⲟⲃϣ̅ ⲅⲁⲣ ⲁⲛ ⲉⲛⲉϥⲙⲉⲉⲩⲉ·
12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
ⲓ̅ⲃ̅ⲛ̅ⲧⲉⲣⲓⲉⲓ ⲇⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ̈ ⲉⲧⲉⲧⲣⲱⲁⲥ ⲉⲡⲉⲩⲁⲅⲅⲉⲗⲓⲟⲛ ⲙ̅ⲡⲉⲭ̅ⲥ̅. ⲁⲩⲱ ⲛ̅ⲧⲉⲣⲉⲟⲩⲛⲟϭ ⲛ̅ⲣⲟ ⲟⲩⲟⲛ ⲛⲁⲓ̈ ϩⲙ̅ⲡϫⲟⲉⲓⲥ.
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
ⲓ̅ⲅ̅ⲙ̅ⲡⲓⲙ̅ⲧⲟⲛ ϩⲙ̅ⲡⲁⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ ϫⲉ ⲙ̅ⲡⲓϩⲉ ⲉⲧⲓⲧⲟⲥ ⲡⲁⲥⲟⲛ. ⲁⲗⲗⲁ ⲛ̅ⲧⲉⲣⲓⲁⲡⲟⲧⲁⲥⲥⲉ ⲛⲁⲩ ⲁⲓ̈ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲧⲙⲁⲕⲉⲇⲟⲛⲓⲁ.
14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
ⲓ̅ⲇ̅ⲡⲉϩⲙⲟⲧ ⲇⲉ ⲙ̅ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ϣⲏⲡ ⲡⲁⲓ̈ ⲉⲧϫⲁⲓ̈ⲟ ⲙ̅ⲙⲟⲛ ⲉⲃⲟⲗ ⲛ̅ⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲛⲓⲙ ϩⲙ̅ⲡⲉⲭ̅ⲥ̅. ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲟⲩⲱⲛϩ̅ ⲉⲃⲟⲗ ⲙ̅ⲡⲉⲥⲧⲟⲓ̈ ⲙ̅ⲡⲉϥⲥⲟⲟⲩⲛ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧⲛ̅ ϩⲙ̅ⲙⲁ ⲛⲓⲙ.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
ⲓ̅ⲉ̅ϫⲉ ⲁⲛⲟⲛⲟⲩⲥϯⲛⲟⲩϥⲉ ⲛ̅ⲧⲉⲡⲉⲭ̅ⲥ̅ ⲙ̅ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ϩⲛ̅ⲛⲉⲧⲛⲁⲟⲩϫⲁⲓ̈ ⲙⲛ̅ⲛⲉⲧⲛⲁⲧⲁⲕⲟ.
16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
ⲓ̅ⲋ̅ⲛ̅ϩⲟⲓ̈ⲛⲉ ⲙⲉⲛ ⲛ̅ⲥⲧⲟⲓ̈ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ̅ⲡⲙⲟⲩ ⲉⲡⲙⲟⲩ. ⲛ̅ϩⲟⲓ̈ⲛⲉ ⲇⲉ ⲛ̅ⲥⲧⲟⲓ̈ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ̅ⲡⲱⲛϩ̅ ⲉⲡⲱⲛϩ̅. ⲁⲩⲱ ⲛ̅ⲛⲁϩⲣⲛ̅ⲛⲁⲓ̈ ⲛⲓⲙ ⲡⲉⲧⲙ̅ⲡϣⲁ.
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
ⲓ̅ⲍ̅ⲛ̅ⲛⲉⲛⲟ ⲅⲁⲣ ⲁⲛ ⲛ̅ⲑⲉ ⲛ̅ϩⲁϩ ⲉⲧⲟ ⲛⲉϣⲱⲧ ϩⲙ̅ⲡϣⲁϫⲉ ⲙ̅ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ. ⲁⲗⲗⲁ ϩⲱⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ̅ⲟⲩⲧⲃ̅ⲃⲟ. ⲁⲗⲗⲁ ϩⲱⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ̅ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲙ̅ⲡⲉⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲙ̅ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲛϣⲁϫⲉ ϩⲙ̅ⲡⲉⲭ̅ⲥ̅·
