2 Korintským 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
PAUL a legate of Jesus the Messiah, by the good pleasure of God; and Timothy a brother; to the church of God that is at Corinth, and to all the saints that are in all Achaia.
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
Grace be with you, and peace, from God our Father, and from our Lord Jesus the Messiah.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Blessed be God, the Father of our Lord Jesus the Messiah, the Father of mercies, and the God of all consolation;
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
who comforteth us in all our afflictions, that we also might be able to comfort those who are in all afflictions, with the consolation wherewith we are comforted by God.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
For, as the sufferings of the Messiah abound in us, so also our consolation aboundeth by the Messiah.
6 Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
And whether we be afflicted, it is for your consolation and for your life that we are afflicted; or whether we be comforted, it is, that ye may be comforted; and that there may be in you an eagerness, wherewith ye may endure those sufferings which we also suffer.
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
And our hope concerning you is steadfast: for we know, that if ye partake of the sufferings, ye will also partake of the consolation.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
But, my brethren, we wish you to know, respecting the affliction that was upon us in Asia, that we were afflicted exceedingly, beyond our strength, insomuch that our life was ready to terminate.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
And we passed a sentence of death upon ourselves, that our confidence might not be in ourselves, but in God, who raiseth up the dead;
10 Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
who rescued us from imminent death: and we hope that he will again rescue us,
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
by the aid of your prayers in our behalf; so that his gift to us may be a favor done for the sake of many, and many may praise him on our account.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
For our rejoicing is this, the testimony of our conscience, that in simplicity and purity, and by the grace of God, and not in the wisdom of the flesh, we have conducted ourselves in the world, and especially towards you.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
We write no other things unto you, than those which ye know and acknowledge. And I trust, ye will acknowledge them to the end:
14 Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
as ye have also partially acknowledged that we are your rejoicing, as ye also are ours, in the day of our Lord Jesus the Messiah.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
And in this confidence, I was before disposed to come to you, that ye might receive the grace doubly;
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
and to pass by you into Macedonia, and again to come to you from Macedonia, and so ye would accompany me to Judaea.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
When therefore I thus purposed, did I purpose as one inconsiderate? Or, were the things I purposed, things of the flesh; so that there should be in them Yes, yes, and No, no?
18 Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
God is the witness, that our word to you was not Yes and No.
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
For the Son of God, Jesus the Messiah, who was preached to you by us, namely, by me, by Sylvanus, and by Timotheus, was not Yes and No; but it was Yes in him.
20 (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
For all the promises of God in him, the Messiah, are Yes; for which cause, we through him give our Amen, to the glory of God.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
Now it is God who establisheth us, with you, in the Messiah, and hath anointed us,
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
and hath sealed us, and hath given the earnest of his Spirit in our hearts.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
Moreover, I call God for a witness on my soul, that it was in order to spare you, that I came not to Corinth.
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
Not that we are lords over your faith, but we are helpers of your joy; for it is by faith ye stand.
