1 Tesalonickým 4
1 Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více.
Темже убо, братие, просим вы и молим о Христе Иисусе, якоже приясте от нас, како подобает вам ходити и угождати Богови, якоже и ходите, да избыточествуете паче:
2 Víte zajisté, jaká přikázání vydali jsme vám skrze Pána Ježíše.
весте бо, какова повеления дахом вам Господем Иисусом.
3 Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva,
Сия бо есть воля Божия, святость ваша, хранити себе самех от блуда,
4 A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti,
и ведети комуждо от вас свой сосуд стяжавати во святыни и чести,
5 Ne v libosti tělesných žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají;
а не в страсти похотней, якоже и языцы не ведящии Бога,
6 A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám a osvědčili.
и еже не преступати и лихоимствовати в вещи брата своего: зане мститель есть Господь о всех сих, якоже и прежде рекохом к вам и засвидетельствовахом.
7 Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení.
Не призва бо нас Бог на нечистоту, но во святость.
8 A protož kdo by pohrdal tímto, ne člověkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i dal Ducha svého svatého nám.
Темже убо отметаяй не человека отметает, но Бога, Давшаго Духа Своего Святаго в нас.
9 O lásce pak bratrské neníť potřebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé.
О братолюбии же, не требуете, да пишется к вам, сами бо вы Богом учени есте, еже любити друг друга:
10 A jistě činíte to ke všechněm bratřím ve vší Macedonii. Napomínámeť pak vás, bratří, abyste se v tom ještě více rozhojnili,
ибо творите то ко всей братии, сущей во всей Македонии. Молим же вы, братие, избыточествовати паче,
11 A snažili se pokojni býti a hleděti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme přikázali vám,
и любезно прилежати, еже безмолвствовати и деяти своя и делати своима рукама, якоже повелехом вам:
12 Tak abyste slušně chodili před těmi, kteříž jsou vně, a v ničemž abyste neměli nedostatku.
да ходите благообразно ко внешним и ни чесогоже требуете.
13 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají.
Не хощу же вас, братие, не ведети о умерших, да не скорбите, якоже и прочии не имущии упования.
14 Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.
Аще бо веруем, яко Иисус умре и воскресе, тако и Бог умершыя во Иисусе приведет с Ним.
15 Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.
Сие бо вам глаголем словом Господним, яко мы живущии, оставшии в пришествие Господне, не имамы предварити умерших:
16 Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve.
яко Сам Господь в повелении, во гласе Архангелове и в трубе Божии снидет с небесе, и мертвии о Христе воскреснут первее:
17 Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.
потом же мы, живущии оставшии, купно с ними восхищени будем на облацех в сретение Господне на воздусе, и тако всегда с Господем будем.
18 A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy.
Темже утешайте друг друга в словесех сих.
