1 Tesalonickým 2
1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
Kajti bratje, vi sami veste, da naš prihod k vam ni bil zaman,
2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
temveč smo celó potem, ko smo poprej v Filípih trpeli in bili sramotno obravnavani, kakor veste, smo bili v našem Bogu pogumni, da smo vam v velikem boju izpričali Božji evangelij.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
Kajti naše spodbujanje ni bilo iz prevare niti iz nečistosti niti v zvijači,
4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
temveč kakor nam je Bog dopustil, da nam zaupa evangelij, točno tako govorimo; ne kakor ugajajoči ljudem, temveč Bogu, ki preizkuša naša srca.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
Kajti niti nismo ob kateremkoli času uporabili laskavih besed, kakor veste niti pretveze pohlepnosti; Bog je priča.
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
Niti nismo iskali slave od ljudi niti od vas niti ne od drugih, ko bi lahko bili obremenjujoči kot Kristusovi apostoli.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
Toda med vami smo bili nežni, tako kakor dojilja neguje svoje otroke.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
Tako smo vas bili vdano željni, da smo vam bili voljni podeliti ne samo Božji evangelij, ampak tudi naše duše, ker ste nam bili dragi.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
Kajti spomnite se, bratje, našega truda in muke; kajti ponoči in podnevi smo garali, ker nismo želeli biti obremenitev komurkoli izmed vas, ko smo vam pridigali Božji evangelij.
10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
Vi ste priče in tudi Bog, kako sveto in pravično in neoporečno smo se vêdli med vami, ki verujete.
11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
Prav tako veste, kako smo tolažili in opozarjali vsakega izmed vas, tako kakor oče počne svojim otrokom,
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
da bi vi živeli vredno Boga, ki vas je poklical v svoje kraljestvo in slavo.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
Zaradi tega razloga se prav tako brez prenehanja zahvaljujemo Bogu, kajti ko ste prejeli Božjo besedo, ki ste jo slišali od nas, je niste sprejeli kakor človeško besedo, temveč takšno, kot je v resnici, Božjo besedo, ki učinkovito deluje tudi v vas, ki verujete.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
Kajti vi, bratje, ste postali sledilci Božjih cerkvá, ki so v Judeji v Kristusu Jezusu; kajti tudi vi ste trpeli podobne stvari od svojih lastnih rojakov, takšne, kot so jih oni od Judov,
15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
ki so ubili tako Gospoda Jezusa kakor svoje lastne preroke in so preganjali nas; pa ne ugajajo Bogu in so nasprotni vsem ljudem.
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
Branijo nam govoriti poganom, da bi bili le-ti lahko rešeni in da bi vsakič dopolnili svoje grehe; kajti bes je prišel nadnje do skrajnosti.
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
Toda mi, bratje, ki smo bili za kratek čas vzeti od vaše navzočnosti, [toda] ne v srcu, smo si z velikim hrepenenjem toliko obilneje prizadevali, da vidimo vaše obličje.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
Zato smo želeli priti k vam, celó jaz Pavel, enkrat in ponovno; toda Satan nas je zadržal.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
Kajti kaj je naše upanje ali veselje ali krona radosti? Ali ne celó vi v prisotnosti našega Gospoda Jezusa Kristusa ob njegovem prihodu?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
Kajti vi ste naša slava in veselje.
