1 Tesalonickým 2
1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
For you yourselves know, brothers, that our visit to you was not in vain.
2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
On the contrary, even though we had previously suffered and been mistreated in Philippi, as you know, we had boldness in our God to declare to you the gospel of God in the face of strong opposition.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
For our exhortation does not come from error or impurity or with deceit,
4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
but just as we have been approved by God to be entrusted with the gospel, so we speak, not as pleasing men, but God, who examines our hearts.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
God is our witness that we never came with words of flattery or with a pretext for greed, as you well know.
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
Nor did we seek glory from men (neither from you nor from others), though as Christ's apostles we could have asserted our authority.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
Instead, we were gentle among you, like a nursing mother caring for her children.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
We had such strong affection for you that we were pleased to share with you not only the gospel of God but also our own selves, because you had become dear to us.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
For you remember, brothers, our labor and hardship. Working night and day so as not to be a burden on any of you, we preached to you the gospel of God.
10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
You are witnesses, and so is God, of how devoutly, righteously, and blamelessly we conducted ourselves among you who believe.
11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
As you know, we dealt with each one of you like a father deals with his own children, exhorting you, encouraging you,
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
and testifying that you should walk in a manner worthy of God, who calls you into his own kingdom and glory.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
We also give thanks to God without ceasing because, when you received the word of God that you heard from us, you accepted it not as the word of men, but as it truly is, the word of God, which is at work in you who believe.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
For you, brothers, became imitators of the churches of God in Christ Jesus that are in Judea, because you suffered the same things from your own countrymen that they did from the Jews,
15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
who killed the Lord Jesus and their own prophets, and who also drove us out. They displease God and are hostile to all men
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
by hindering us from telling the Gentiles how they can be saved. In this way they are always filling up the measure of their sins, but wrath has come upon them at last.
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
As for us, brothers, when we were bereaved of you for a brief hour (being physically absent, but with you in our hearts), we longed with great eagerness to see you face to face.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
Therefore we wanted to come to you—certainly I, Paul, tried to do so again and again—but Satan hindered us.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
For what is our hope or joy or crown of boasting in the presence of our Lord Jesus at his coming? Is it not you?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
Yes, you are our glory and joy!
