1 Tesalonickým 2
1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
For you yourselves know, brothers, that my visit to you did not fail of its purpose;
2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
for you remember that although I had already borne ill-treatment and insult at Philippi, I took courage in my God to tell you the gospel of God, in the face of much opposition.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
For my preaching was not grounded on a delusion, or on impure motives, on in deceit.
4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
But as my fitness to be entrusted with the gospel has been tested and approved by God, I so speak, not to please men, but to please God, who is testing my motives.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
For as you well know, I never resorted to flattery, nor to any pretext for enriching myself. God is my witness!
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
Now was I seeking glory from men, either yourselves or others, although I might have exercised authority as Christ’s apostle.
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
On the contrary I showed myself among you as gentle as a mother, when she tenderly nurses her own children.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
So in my fond affection it was my joy to give you, not only the gospel of God, but my very life also, because you had become dear to me.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
You recall, brothers, my labor and toil; how, while working at my trade day and night, so as not to become a burden to any of you, I proclaimed to you the gospel of God.
10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
You are witnesses - and so is God - how pure and just and blameless was my behavior among you believers.
11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
You know how I was wont to treat each of you as a father treats his children,
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
exhorting and imploring and adjuring each one among you to lead a life worthy of the God who called you into his own kingdom and glory.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
For this reason also I am giving continual thanks to God, because when you heard from me the spoken word of God, you received it not as the word of men, but as the word of God (which in truth it is), who himself is effectually at work in you believe.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
For you, brothers, began to follow the example of the churches of God in Judea, which are in Christ Jesus; and you in your turn suffered at the hands of your fellow citizens persecutions like to those which they endured from the Jews -
15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
The men who killed both the Lord Jesus and the prophets, and drove us out - they are displeasing to God, and are the enemies of all mankind.
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
They forbid me to speak to the Gentiles with a view to their salvation. They continue always to fill up the measure of their sins; but the wrath of God is come upon them to the full!
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
But I, my brothers, although torn from you for a short season (in presence, not in heart), made eager efforts to behold you face to face with strong longing.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
For that reason I would fain have visited you - I, Paul, again and again - but Satan hindered me.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
For what is my hope, or joy? What is the victor’s wreath in which I exult? What but your own selves in the presence of our Lord Jesus, at his coming!
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
For you are my pride and my delight.
