1 Samuelova 20
1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
David te Ramah kah Naioth lamloh yong tih Jonathan taengla a pha vaengah, “Balae ka saii tih kai kathaesainah he balae? Na pa mikhmuh ah kai kah mebang tholhnah lae aka om tih ka hinglu he a tlap,” a ti nah.
2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
Te dongah Jonathan loh, “Savisava la, na duek mahpawh, kai hna ah ham phoe pawt atah hno yit, hno len akhaw a pa loh saii rhoe saii pawt oe. Tahae kah olka he balae tih a pa loh kai taeng lamloh a thuh, hekah he a hong pawt nim,” a ti nah.
3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
Tedae David loh koep a toem a ngam tih, “Na mikhmuh ah mikdaithen ka dang te na pa loh a ming rhoe a ming ta, Jonathan a ming sak pawt he a kothae ve a ti dongah ni. BOEIPA kah hingnah rhangneh na hinglu khaw hingnah om dae kai laklo neh dueknah laklo he khokan kan at mai ni,” a ti nah.
4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
Jonathan loh David te, “Mebang khaw na hinglu te dawt uh lamtah nang ham kan saii eh?,” a ti nah.
5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
Te dongah David loh Jonathan taengah, “Thangvuen he hlasae coeng ni ne, kai tah buh ca la manghai taengah ka ngol rhoe ka ngol ham om. Tedae kai n'tueih lamtah a thum hlaem duela kohong ah ka thuh uh mai eh.
6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
Na pa loh kai hah n'toem tih, “David te a cako boeih ham hmueih tue a om dongah amah kho Bethlehem la yong ham kai taengah n'dawt tih a bih,” ti nah.
7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
Tete then a ti atah na sal he sading la om ni. Tedae anih te sai la sai mai koinih anih te yoethaenah neh rhoeh coeng tila ming laeh.
8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
Tedae BOEIPA kah paipi rhangneh na sal taengah sitlohnah khueh mai. Na sal he namah taengla khuen mai. Thaesainah he ni ka khuiah a om atah kai he namah loh n'duek sak, bahamlae na pa taengla kai nan thak eh?,” a ti nah.
9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
Jonathan loh, “Nang nen tah savisava, a pa loh boethae neh a hah te ka ming la ka ming atah nang taengla pahoi ka pawk tih namah taengah ka puen moenih a,” a ti nah.
10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
David loh Jonathan te, “Na pa loh namah te mangkhak la m'voek koinih ulae kai taengla aka puen eh?,” a ti nah.
11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
Te dongah David te Jonathan loh, “Ceh, kohong la cet sih,” a ti nah tih kohong la bok cet rhoi.
12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
Te vaengah Jonathan loh David te, “Israel Pathen BOEIPA rhangneh thangvuen a thum hnin ah a pa te rhep ka khe lah eh. Te vaengah David ham a then neh a then pawt khaw nang taengla kan tah vetih na hna kan cah bitni.
13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
Jonathan taengah he BOEIPA loh han saii saeh lamtah hang khoep nawn saeh. Nang taengah boethae ham te a pa loh a hue oeh atah na hna ah kan yaak sak vetih namah taengah ol kan tah bitni. Te vaengah sading la na cet bitni. A pa taengah a om bangla nang taengah khaw BOEIPA om saeh.
14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
Tedae kai he phat ka hing pawt atah BOEIPA kah sitlohnah te kai taengah saii boeh. Tedae kai ka duek vailaih moenih.
15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
Na sitlohnah te ka imkhui dong lamloh kumhal duela haih boeh. BOEIPA loh David kah thunkha rhoek te diklai hman kah hlang lamloh a haih vaengah pataeng haih boel saeh,” a ti nah.
16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
Te phoeiah Jonathan loh David imkhui neh paipi a saii tih, “Thunkha kut lamkah David te BOEIPA loh toem nawn saeh,” a ti.
17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
David taengah a khueh lungnah tetah amah hinglu a lungnah vaengkah lungnah la a om dongah Jonathan loh koep a rhaep tih ol a caeng.
18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
Te dongah Jonathan loh, “Thangvuen he hlasae la om tih na ngolhmuen tah hoeng vetih n'toem pawn ni.
19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
A thum hnin ah koe suntla lamtah na thuh hmuen la ana cet. Te vaengah hnin kah bibi neh Ezel lungto taengah ana om ne.
20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
Te vaengah kai loh thaltang pathum te a hael kah ka kutnoek dongah kah hamla kan thuinuet bitni.
21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
Te phoeiah cet vetih thaltang aka so ham camoe kan tueih ni ne. Camoe te, “Na taengkah thaltang rhoek te hela hang khuen,” ka ti la ka ti coeng atah ha mop phai laeh. BOEIPA kah hingnah dongah nang ham sadingnah la om vetih olka la om mahpawh.
22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
Tedae camoe te, “Na taengkah thaltang te voelh caeh tak,” ka ti atah BOEIPA long ni nang n'tueih coeng.
23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
Tahae ah nang neh kai loh olka n'thui vanbangla kai laklo neh nang laklo ah kumhal duela BOEIPA om coeng ne,” a ti nah.
24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
Te dongah David tah kohong la thuh uh. Hlasae a pha vaengah buh ca la buh kungah manghai ngol.
25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
A noek noek kah bangla amah ngolhmuen, pangbueng taengkah ngolhmuen dongah manghai te ngol. Te phoeiah Jonathan te thoo tih Saul kaep ah Abner ngol. Tedae David kah a hmuen tah vik hoeng.
26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
Te vaengah a hmuet a hma te cim caih pawh a ti dongah tekah khohnin ah tah Saul he kamat khaw cal pawh.
27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
Tedae hlasae vuen a pha vaengah tah David kah a hmuen te a pabae la hoeng bal. Te dongah Saul loh a capa Jonathan taengah, “Jesse capa he balae tih hlaem ah khaw, tihnin ah khaw buh kung la ha mop pawh,” a ti nah.
28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
Te dongah Jonathan loh Saul te, “Bethlehem la caeh ham te David loh kai taengah a bih ngawn tah a bih.
29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
Te vaengah, 'Kho khuiah kaimih cako kah hmueih a om dongah kai khaw ka mop vetih ka maya ka uen dae ni. Na mikhmuh ah mikdaithen ni ka dang van coeng atah ka poeng ka hal mai saeh lamtah ka manuca rhoek te ka hmu mai eh,’ a ti. Te dongah ni manghai kah caboei taengla ha mop pawh,” a ti nah.
30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
Te vaengah Saul kah a thintoek loh Jonathan taengah sai tih, “Boekoek paihaeh capa, namah kah yahpohnah ham neh na nu kah a yah te yahpohnah ham Jesse capa taengah na kaibaeng te ka ming moenih a?
31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
Jesse capa te diklai ah a hing khuiah namah khaw na ram na thoh thai mahpawh. Te dongah anih te ol tah lamkah kai taengla hang khuen, amah te duek ca kangna saeh,” a ti nah.
32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
Tedae Jonathan loh a napa Saul te a doo tih, “Balae tih anih te a duek eh? Balae a saii tih?,” a ti nah.
33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
Te vaengah anih ngawn hamla Saul loh a taengkah caai neh a khoh. Te daengah David duek sak ham a napa loh a taeng te Jonathan loh a ming.
34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
Te dongah Jonathan khaw caboei dong lamloh thintoek thinling neh thoo tih hlasae a pabae khohnin kah buh te ca pawh. David ham a kothae tih a napa ham a hmaithae.
35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
David kah tingtunnah ham mincang a pha vaengah Jonathan tah amah taengkah cadong ca neh kohong la cet.
36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
Te vaengah a taengkah cadong te, “Yong lamtah kai loh thaltang kan thuinuet te so laeh,” a ti nah. Camoe te a yong phai vaengah amah a thuinuet palaa te a poeng.
37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
Jonathan kah palaa a thuinuet nah hmuen te camoe loh a pha vaengah, Jonathan loh camoe te a hnuk longah a khue tih, “Nang taengah palaa om pawt tih voelh cet coeng nama?,” a ti nah.
38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
Te phoeiah Jonathan loh cadong te a hnuk longah, “A loe la tawn uh latam pai boeh,” a ti nah. Te dongah palaa thaltang te Jonathan kah camoe loh a rhuh tih a boei taengla ha pawk.
39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
Te vaengkah olka te Jonathan neh David bueng loh a ming dae camoe longtah pakhat khaw ming pawh.
40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
A hno a pai te Jonathan loh amah taengkah camoe taengla a paek tih, “Cet lamtah khopuei khuila khuen laeh,” a ti nah.
41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
Camoe a khum neh David te tuithim ben lamkah ha moe. Te vaengah a tal neh diklai la bakop tih voei thum a bawk. Pakhat loh a hui patoeng a mok uh rhoi vaengah pakhat loh a hui patoeng taengah rhap rhoi tih David te nah.
42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.
Te phoeiah David te Jonathan loh, “BOEIPA ming neh mamih rhoi loh n'toemngam tih, 'Kai laklo neh nang laklo ah, kai tiingan laklo neh nang kah tiingan laklo ah kumhal duela BOEIPA om,’ n'ti dongah ngaimong la cet ne,” a ti nah.
