1 Samuelova 17
1 I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim.
Natonto’ o nte-Pilistio amy zao o lahindefo’eo hañotakotake vaho nifamory e Sokò ‘Iehoda ey le nitobe añivo’ i Sokò naho i Azekà e Efe-damime ao.
2 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským.
Nifanontoñe naho nitobe am-bavatane’ i Elà ao t’i Saole naho o ana’ Israeleo vaho nilahatse hifañotakotak’ amo nte-Pilistio.
3 I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi.
Nitrobàke ami’ty vohitse añ’ila’e eo o nte-Pilistio vaho nizorazora am-bohitse añ’ila’e eo ka o ana’ Israeleo; añivo’ iereo ty vavatane.
4 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani.
Niavotse an-tobe’ o nte-Pilistio ty fanalolahy atao Goliate nte-Gate, enen-kiho mitovon-jehe-pitàñe ty haabo’e.
5 Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli.
Sabaka torisìke ty tañambone’e, nisikiñe fiaro torisìke; lime arivo sekelen-torisìke ty lanja’ i fiaro zay.
6 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho.
Fikalañe torisìke ka ty an-kitso’e vaho fikalan-defon-torisìke ty an-tsoro’e.
7 A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním.
Hoe taram-pitenoñe i taran-defo’ey, nilanja enen-jato sekelem-by ty lohan-defo’e vaho niaolo aze ty mpijiny fikalan-defoñe.
8 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně.
Nijagarodoñe ey re nikoikoike amo lahindefon’ ana’ Israeleo ty hoe: Ino ty iakara’areo am-piriritañe hialy? Tsy nte-Pilisty hao iraho, naho mpitoro’ i Saole nahareo? Aa le joboño t’indaty ama’ areo hizotso mb’ amako mb’etoa.
9 Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám.
Ie mahafialy amako, naho mahagiok’ ahy, le ho mpitoro’ areo zahay, fe naho maharekets’ aze iraho le ho mpitoro’ay nahareo.
10 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu.
Hoe ka i nte-Pilistiy: Mañatreatre o lahindefon-te-Israeleo iraho androany, anoloro ondaty hifandraparapaha’ay.
11 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi.
Ie jinanji’ i Saole naho Israele iaby ty saontsi’ i nte-Pilistiy, le nitsololòke naho nirevendreveñe.
12 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým.
Ie amy zao ana’ ty nte-Efrate atao Iisay nte Betlekheme e Iehoda t’i Davide, valo o ana-dahi’ indatio; ie fa bey tañ’ andro’ i Saole, nigain-kantetse am’ ondatio.
13 Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma.
Nomb’ añ’aly hañorike i Saole ty zoken’ ana’e telo. Ty tahina’ i telo nomb’ an-kotakotake rey le i Eliabe, tañoloñoloña’e, naho i Abinadabe nanonjohy aze, vaho i Samà ty fahatelo’e.
14 Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem).
I Davide ty tsitso’e; nañorike i Saole añe i zoke’e telo rey.
15 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě.
Fe nibalike boak’ amy nindreza’e amy Saoley t’i Davide hiandraza’e o añondrin-drae’e e Betlekhemeo.
16 I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní.
Nitotoke mb’eo boa-maraiñe naho hariva, efa-polo andro, i nte-Pilistiy.
17 Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým.
Aa hoe t’Iisay amy Davide ana’ey, Endeso henaneo ty ampemba-tono efà raike toy naho ty vonga-mofo folo retoy, le mihitrifa mb’ aman-drahalahi’o an-tobe añe;
18 A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš.
naho tintino mb’ amy mpifehe arivo’ iareoy mb’eo ty habobo maike folo retoy, le añontaneo o rahalahi’oo, vaho ampitalilio ahy.
19 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským.
Am-bavatane’ i Elà ao t’i Saole rekets’ iereo naho o ana’ Israele iaby mialy amo nte-Pilistioo.
20 A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě.
Aa le nañaleñaleñe t’i Davide; nenga’e ami’ty mpiarake, o añondri’eo naho nionjomb’ amy nañiraha’ Iisaiy vaho nivotrak’ amy tobey, ie nivovotse mb’ an-kotakotake mb’eo o lahindefoñe nikoikoik’ alio.
21 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku.
Songa nandahatse lahindefoñe t’Israele naho o nte-Pilistio, lahindefo miatre-dahindefoñe.
22 Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají.
Aa le napo’ i Davide amy mpamandron-kilankañey o enta’eo vaho nipitsike mb’amo lahindefoñeo mb’eo; ie pok’eo le nañontàne o rahalahi’eo,
23 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David.
nifanaontsy am’ iereo naho hehe te boak’ amy nte-Pilisty màroy i fanalolahy nte-Pilisty nte-Gatey, Goliate ty tahina’ i nitsey i entañeiy vaho tsinano’ i Davide.
24 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně.
Ie nahaisak’ aze o lahindefo’ Israele iabio le nivoratsake hisitak’ ama’e, fa loho nihembañe.
25 I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli.
Le hoe o ana’ Israeleo: Nirendre’o hao ondaty pok’ atoio? Ty hampisoaña’e Israele ty nihirifa’e; ie amy zao, ze ondaty hamono aze ro hañoboña’ i mpanjakay vara hampañaleale aze naho hatolo’e aze i anak’ ampela’ey vaho ho haha’e am’ Israele ty akiban-drae’e.
26 I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého?
Le hoe ty asa’ i Davide amo nijohañe marine azeo: Ino ty ho tambe’ t’indaty mahafañoho-doza amo nte-Pilisty e hoeke eio hañafaha’e ty fañinjea’e Israele? fa ia o nte-Pilisty tsy nisavareñeo te godabae’e o lahindefon’ Añahare veloñeo?
27 Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil.
Le tinoi’ ondatio amo hoe zao, t’ie: Izay ty hanoañe indaty mahavono azey.
28 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě.
Jinanji’ i Eliabe, zoken-drahalahi’e, i reha’e am’ ondatioy; le nisolebotse amy Davide ty haboseha’e, vaho nanoa’e ty hoe: Ino ty nizotsoa’o mb’etoa? naho nenga’o ama’ ia o añondry tsy ampeampe an-dratraratrao? Haiko ty fiebotsebon-tro’o naho ty halo-tsere’o; ihe nizotso mb’etoa hisamba i hotakotakey.
29 I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno?
Hoe t’i Davide: Ino ze o nanoeko, tsy nirehak’ avao hao?
30 Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé.
Le niambohoa’e naho nitolik’ ami’ty ila’e naho nañontane i hoe zay indraike; fe natoi’ ondatio aze ty manahake i teoy.
31 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho.
Aa ie nijanjiñeñe o saontsi’ i Davideo, le nahereñe aolo’ i Saole i enta’ey; vaho nasese mb’eo re.
32 I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto.
Le hoe t’i Davide amy Saole; Ehe te tsy eo ty ondaty hamoe ay ty ama’e, fa hionjomb’eo o mpitoro’oo hifandrapak’ amy nte-Pilistiy.
33 Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.
Le hoe t’i Saole amy Davide: Tsy ho lefe’o ty hionjomb’ amy nte-Pilistiy hialia’o; ihe mbe tora’e, ie lahindefoñe sikal’ ami’ ty nahajalahy aze.
34 Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda,
Aa hoe t’i Davide amy Saole: Niarake o añondrin-drae’eo o mpitoro’oo; le ie pok’eo ty liona ndra ty dobe nitavañe vik’añondry amy lia-raikey,
35 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.
le nañeañe aze iraho le vinonoko naho navotsoko am-bava’e; aa ie nitroatse amako le rinambeko o volon-tsoma’eo naho linafako vaho vinonoko.
36 I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého.
Fa hene vinono’ o mpitoro’oo ty liona naho ty dobe le ho hambañe ami’ty raik’ amy zay ty nte-Pilisty tsy nisavareñe roa, oniñe t’ie nanalatse o lahindefon’ Añahare veloñeo.
37 Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou.
Tinovo’ i Davide ty hoe, Iehovà nandrombak’ ahy an-dela-tombon-diona naho an-dela-tombon-dobey, ty handrombak’ ahy an-taña’ t’i nte-Pilisty toañe. Aa hoe t’i Saole amy Davide, Akia, hitahy azo t’Iehovà.
38 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř.
Nasaro’ i Saole amy Davide o saro’eo, naombe’e an-doha’e eo i sabaka’e torisìkey vaho nanoe’e ama’e o gozò’eo.
39 Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe.
Le nadia’ i Davide amo saro’eo i fibara’ey naho nimanea’e ty hitsontike amo tsy nañohara’eo, le hoe t’i Davide amy Saole; Tsy ho lefe i liakoy amo raha retiañe, fa tsy niventèko. Le nafaha’ i Davide irezay.
40 A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému.
Rinambe’e am-pità’e i kobai’ey, naho nijoboñe vato lime malama an-torahañ’ ao vaho najo’e amy mozete’ey, toe an-kotra’e ao; tam-pità’e i pile’ey; le nitotofe’e i nte-Pilistiy.
41 Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním.
Niheo mb’amy Davide mb’eo i nte-Pilistiy, niharine, niaolo aze i mpinday fikala’ey.
42 A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření.
Jinilojilo i nte-Pilistiy le naharendreke i Davide naho nitorifiha’e fa ajalahy mena, soa-vintañe.
43 I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své.
Le hoe i nte-Pilistiy amy Davide: Amboa v’o aho te harinea’o an-kobaiñe? Le nozoñe’ i nte-Pilistiy amo ‘ndrahare’eo t’i Davide.
44 Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským.
Le hoe i nte-Pilistiy amy Davide: Mb’amako mb’etoa le hatoloko amo voron-tiokeo o nofo’oo naho amo bibin-kivokeo.
45 Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal.
Le hoe t’i Davide amy nte-Pilistiy: Itotoha’o am-pibara naho lefoñe vaho ana-defoñe, f’ihe ty harivoeko ami’ty tahina’ Iehovà’ i Màroy, t’i Andrianañahare’ o lahindefo’ Israele sigìhe’oo.
46 Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli.
Hatolo’ Iehovà an-tañako irehe te anito; le ho zevoñeko, naho ho kitsiheko ama’o ty añambone’o vaho hatoloko amo voron-tiokeo naho amo bibin-kivokeo anito o lolo’ i valobohò nte-Pilistiio; hahafohina’ ty tane bey toy te aman’ Añahare ty e Israele ao.
47 A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj), protož vydáť vás v ruce naše.
Le ho fohi’ ze hene ondaty vory atoy te maharombake tsy amam-pibara tsy aman-defoñe t’Iehovà, toe a’ Iehovà ty hotakotake, fa natolo’e an-taña’ay nahareo.
48 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal.
Niongake le nimb’eo i nte-Pilistiy niharine amy Davide, le nipitsike ty lay mb’ amo mpiatreatreo t’i Davide higaoñe amy nte-Pilistiy,
49 V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem.
le nampijom-pitàñ’ an-kotra’e ao t’i Davide nañakatse vato, naho nipilere’e amy pile’ey le nipelañe am-pela-handri’ i nte-Pilistiy i vatoy le nilentek’ am-panda’e ao, vaho nitafahohoke re, laharañe an-tane.
50 A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl.
Aa le naozatse te amy Pilistiy t’i Davide am-piletse naho vato. Zinevo’e vaho vinono’e i nte-Pilistiy ndra te tsy amam-pibara ty fità’ i Davide.
51 A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali.
Nilay t’i Davide nijohañe amy nte-Pilistiy eo naho rinambe’e ty fibara’e naho napontsoa’e amy traño’ey naho finatsi’e, nampikitsike i añambone’ey. Aa ie naharendreke te mate i fanalolahi’ey o nte-Pilistio, le nitriban-day.
52 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron.
Niongak’ amy zao o lahindefo’ Israele naho Iehodao, nampipoña-koikoin’ aly vaho nañoridañe o nte-Pilistio pake Gate naho ampara’ o lalambei’ i Ekroneo. Nifitak’ amy lalañey pake Saaraime naho sikal’amy Gate naho i Ekrone o nte-Pilisty nifereo.
53 A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich.
Ie nimpoly amy fañoridà’ iareo o nte-Pilistioy o ana’ Israeleo le fonga kinopa’ iareo ty vara an-tobe’ o nte-Pilistio.
54 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém.
Rinambe i Davide ty añambone’ i nte-Pilistiy, vaho nendese’e mb’e Ierosalaime mb’eo, fe nahaja’e an-kiboho’e ao o fikala’ i Goliateo.
55 Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím.
Ie niisa’ i Saole t’i Davide nionjo hifañatrek’ amy nte-Pilistiy, le nañontanea’e t’i Abnere, mpifehe’ i màroy: Ana’ ia o ajalahio? aa hoe ty natoi’ i Abnere: Amy te veloñe ty arofo’o ry mpanjaka, toe tsy fantako.
56 Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten.
Hoe i mpanjakay, Rendreho te ana’ ia i ajalahiy.
57 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své.
Ie nibalik’ amy nañohofa’e loza amy nte-Pilistiy t’i Davide le nendese’ i Abnere mb’amy Saole mb’eo, am-pità’e ty loha’ i nte-Pilistiy.
58 I řekl jemu Saul: Èí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.
Nañontane aze t’i Saole: O ajalahio, ana’ ia v’iheo? Ana’ i mpitoro’o Iisay nte-Betelekemey, hoe t’i Davide.
