1 Janův 3
1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.
Behold, what manner of love the Father has bestowed on us, that we should be called the sons of God: therefore the world knows us not, because it knew him not.
2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.
Beloved, now are we the sons of God, and it does not yet appear what we shall be: but we know that, when he shall appear, we shall be like him; for we shall see him as he is.
3 A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.
And every man that has this hope in him purifies himself, even as he is pure.
4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.
Whoever commits sin transgresses also the law: for sin is the transgression of the law.
5 A víte, že on se okázal proto, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není.
And you know that he was manifested to take away our sins; and in him is no sin.
6 Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.
Whoever stays in him sins not: whoever sins has not seen him, neither known him.
7 Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.
Little children, let no man deceive you: he that does righteousness is righteous, even as he is righteous.
8 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.
He that commits sin is of the devil; for the devil sins from the beginning. For this purpose the Son of God was manifested, that he might destroy the works of the devil.
9 Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.
Whoever is born of God does not commit sin; for his seed remains in him: and he cannot sin, because he is born of God.
10 Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.
In this the children of God are manifest, and the children of the devil: whoever does not righteousness is not of God, neither he that loves not his brother.
11 Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.
For this is the message that you heard from the beginning, that we should love one another.
12 Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.
Not as Cain, who was of that wicked one, and slew his brother. And why slew he him? Because his own works were evil, and his brother’s righteous.
13 Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.
Marvel not, my brothers, if the world hate you.
14 My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti.
We know that we have passed from death to life, because we love the brothers. He that loves not his brother stays in death.
15 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího. (aiōnios g166)
Whoever hates his brother is a murderer: and you know that no murderer has eternal life abiding in him. (aiōnios g166)
16 Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.
Hereby perceive we the love of God, because he laid down his life for us: and we ought to lay down our lives for the brothers.
17 Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?
But whoever has this world’s good, and sees his brother have need, and shuts up his bowels of compassion from him, how dwells the love of God in him?
18 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.
My little children, let us not love in word, neither in tongue; but in deed and in truth.
19 A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.
And hereby we know that we are of the truth, and shall assure our hearts before him.
20 Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.
For if our heart condemn us, God is greater than our heart, and knows all things.
21 Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.
Beloved, if our heart condemn us not, then have we confidence toward God.
22 A začež ho koli prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.
And whatever we ask, we receive of him, because we keep his commandments, and do those things that are pleasing in his sight.
23 A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázání.
And this is his commandment, That we should believe on the name of his Son Jesus Christ, and love one another, as he gave us commandment.
24 Nebo kdož ostříhá přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.
And he that keeps his commandments dwells in him, and he in him. And hereby we know that he stays in us, by the Spirit which he has given us.
