1 Korintským 7

1 O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

And concerning the things of which ye wrote to me, it is praiseworthy for a man not to approach a woman.

2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

But, on account of whoredom, let each have his own wife and let a woman have her own husband.

3 Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.

And let the man render to his wife the kindness which is due; and so also the woman to her husband.

4 Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.

The woman is not the sovereign over her body, but her husband: so also the man is not the sovereign over his body, but the wife.

5 Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

Therefore, deprive not one another, except when ye both consent, at the time ye devote yourselves to fasting and prayer; and return again to the same disposition, that Satan tempt you not because of the concupiscence of your body.

6 Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.

But this I say, as to weak persons, not of positive precept.

7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

For I would that all men might be like me in purity. But every man is endowed with his gift of God; one thus, and another so.

8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.

And I say to them who have no wives, and to widows, that it is advantageous to them to remain as I am.

9 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

But if they cannot endure it, let them marry: for it is more profitable to take a wife, than to burn with concupiscence.

10 Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.

And on them who have wives, I enjoin, -not I, but my Lord, -that the woman separate not from her husband.

11 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.

And if she separate, let her remain without a husband, or be reconciled to her husband; and let not the man put away his wife.

12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.

And to the rest, say I, - I, not my Lord, -that if there be a brother, who hath a wife that believeth not, and she is disposed to dwell with him, let him not put her away.

13 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.

And that woman, who hath a husband that believeth not, and he is disposed to dwell with her let her not forsake her husband.

14 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.

For the husband who believeth not, is sanctified by the wife that believeth; and the wife who believeth not, is sanctified by the husband that believeth: otherwise their children would be impure; but now are they pure.

15 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.

But if the unbeliever separateth, let him separate: A brother or sister is not in bondage in such cases: it is to peace, God hath called us.

16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?

For how knowest thou, O wife, whether thou wilt procure life to thy husband? Or, thou husband, knowest thou, whether thou wilt procure life to thy wife?

17 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.

Every one, however, as the Lord hath distributed to him, and every one as God hath called him, so let him walk. And also thus I enjoin upon all the churches.

18 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.

Is a circumcised person called, let him not revert to uncircumcision: and if one uncircumcised be called, let him not become circumcised.

19 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.

For circumcision is nothing, neither is uncircumcision; but the keeping of God's commands.

20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.

Let every one continue in the vocation, in which he was called.

21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.

If thou wert called, being a servant; let it not trouble thee. But if thou canst be made free, choose it rather than to serve.

22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.

For he that is called by our Lord, being a servant, is God's freedman: likewise, he that is called, being a free man, is the Messiah's servant.

23 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.

Ye are bought with a price; become not the servants of men.

24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.

Let every one, my Brethren, continue with God, in whatever state he was called.

25 O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

And concerning virginity, I have no precept from God; but I give counsels as a man who hath obtained mercy from God to be a believer.

26 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.

And I think this is suitable, on account of the necessity of the times; it is advantageous for a man to remain as he is.

27 Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.

Art thou bound to a wife? Seek not a release. Art thou free from a wife? Seek not a wife.

28 Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.

But if thou takest a wife, thou sinnest not. And if a maiden is given to a husband, she sinneth not. But they who are such, will have trouble in the body: but I am forbearing to you.

29 Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.

And this I say, my Brethren, that the time to come is short; so that they who have wives, should be as if they had none;

30 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,

and they who weep, as if they wept not; and they who rejoice, as if they rejoiced not; and they who buy, as if they acquired not;

31 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.

and those occupied with this world, not going beyond the just using: for the fashion of this world is passing away.

32 A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.

And therefore I wish you to be without solicitude. For he who hath not a wife, considereth the thing of his Lord, how he may please his Lord.

33 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.

And he who hath a wife, is anxious about the world, how he may please his wife.

34 Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.

There is a difference also between a wife and a maiden. She who is without a husband, thinketh of things pertaining to her Lord, that she may be holy in her body and in her spirit. But she who hath a husband, thinketh of things pertaining to the world, how she may please her husband.

35 Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.

And this I say for your advantage; I am not laying a snare for you; but that ye may be faithful towards your Lord, in a suitable manner, while not minding worldly things.

36 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

But if any one thinketh that there is reproach, on account of his maiden daughter, because she hath passed her time, and he hath not presented her to a husband, and it be fitting that he present her; let him do what he desireth, he sinneth not; let her be married.

37 Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.

But he who hath firmly determined in his own mind, and nothing compelleth him, and he can act his own pleasure, and he so judgeth in his heart, that he keep his maiden daughter, he doeth commendably.

38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.

And therefore, he who presenteth his maiden daughter, doeth commendably; and he who presenteth not his maiden daughter, doeth very commendably.

39 Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

A woman, while her husband liveth, is bound by the law; but if her husband sleepeth in death, she is free to marry whom she pleaseth, yet only in the Lord.

40 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.

But she is happier, in my opinion, if she remain so: and I think also, that I have the Spirit of God.