1 Korintským 2
1 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží.
And I, my Brethren, when I came to you, did not preach to you the mystery of God in magnificent speech, nor in wisdom.
2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.
And I did not govern myself among you, as if I knew any thing, except only Jesus Messiah; and him also as crucified.
3 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.
And in much fear and much trembling, was I with you.
4 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,
And my speech and my preaching were not with the persuasiveness of the discourses of wisdom; but with the demonstration of the Spirit, and with power:
5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.
that your faith might not arise from the wisdom of men, but from the power of God.
6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou. (aiōn g165)
Yet we do speak wisdom, among the perfect; the wisdom not of this world, nor of the potentates of this world, who will come to naught. (aiōn g165)
7 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, (aiōn g165)
But we speak the wisdom of God, in a mystery; the wisdom which was hidden, and which God predetermined before the world was, for our glory: (aiōn g165)
8 Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. (aiōn g165)
which no one of the potentates of this world knew; for had they known it, they would not have crucified the Lord of glory. (aiōn g165)
9 Ale kážeme, jakož psáno jest: Èehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují.
But, as it is written: The eye hath not seen, nor hath the ear heard, nor hath it entered into the heart of man, that which God hath prepared for those who love him.
10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.
But God hath revealed it to us, by his Spirit; for the Spirit exploreth all things, even the profound things of God.
11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.
For what man is there, who knoweth that which is in a man, except it be the spirit of the man, which is in him? So also, that which is in God, no one knoweth, except the Spirit of God.
12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.
Now we have received, not the spirit of the world, but the Spirit which is from God; that we might know the free gifts, which are given to us by God.
13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.
Which things we also speak; not in the teaching of the words of man's wisdom, but in the teaching of the spirit; and we compare spirituals with spirituals.
14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.
For a man in his natural self, receiveth not spirituals; for they are foolishness to him. Neither can he know them; for they are discerned by the Spirit.
15 Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
But he that is spiritual, judgeth of all things: and he is judged of by no one.
16 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.
For who hath known the mind of the Lord, that he should instruct him? But we have the mind of Messiah.
