1 Korintským 15
1 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,
Poleg tega, bratje, vam razglašam evangelij, ki sem vam ga oznanil, ki ste ga tudi sprejeli in v katerem stojite;
2 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.
po katerem ste tudi rešeni, če obdržite v spominu, kar sem vam oznanil, razen če ste zaman verovali.
3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,
Kajti predvsem sem vam izročil to, kar sem tudi sam prejel, kako je ta Kristus umrl za naše grehe, glede na pisma;
4 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.
in da je bil pokopan in da je bil tretji dan obujen, glede na pisma;
5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.
in da ga je videl Kefa, nató dvanajsteri.
6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.
Potem ga je hkrati videlo več kot petsto bratov; od katerih jih je večji del ostal do sedaj, toda nekateri so zaspali.
7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.
Nató ga je videl Jakob, potem vsi apostoli.
8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.
In zadnji od vseh sem ga videl tudi jaz, kakor nekdo rojen izven pravšnjega časa.
9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.
Kajti jaz sem najmanjši izmed apostolov, ki nisem primeren, da sem imenovan apostol, ker sem preganjal Božjo cerkev.
10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.
Toda po Božji milosti sem, kar sem, in njegova milost, ki mi je bila podeljena, ni bila zaman; temveč sem se trudil bolj obilno kakor vsi oni. Vendar ne jaz, temveč Božja milost, ki je bila z menoj.
11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.
Torej bodisi sem bil jaz ali oni, takó oznanjamo in takó ste verovali.
12 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?
Torej če se oznanja Kristusa, ki je obujen od mrtvih, kako nekateri izmed vas pravite, da ni vstajenja mrtvih?
13 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.
Toda če ni bilo vstajenja mrtvih, potem Kristus ni obujen.
14 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.
Če pa Kristus ni bil obujen, potem je naše oznanjevanje prazno in je tudi vaša vera prazna.
15 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.
Da, spoznani smo [za] krive Božje priče, ker smo pričevali o Bogu, ki je obudil Kristusa; ki ga ni obudil, če je tako, da mrtvi ne vstajajo.
16 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.
Kajti če mrtvi ne vstajajo, potem Kristus ni obujen.
17 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.
Če pa Kristus ni bil obujen, je vaša vera prazna; še vedno ste v svojih grehih.
18 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.
Tedaj so propadli tudi tisti, ki so zaspali v Kristusu.
19 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.
Če imamo samo v tem življenju upanje v Kristusa, smo od vseh ljudi najbolj bedni.
20 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.
Toda sedaj je Kristus obujen od mrtvih in postal prvenec teh, ki so zaspali.
21 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
Kajti odkar je po človeku prišla smrt, je po človeku prišlo tudi vstajenje mrtvih.
22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.
Kajti kakor v Adamu vsi umrejo, bodo točno tako v Kristusu vsi oživljeni.
23 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.
Toda vsak po svojem lastnem redu; prvenec Kristus, zatem tisti, ki so Kristusovi, ob njegovem prihodu.
24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.
Potem pride konec, ko bo kraljestvo izročil Bogu, celó Očetu; ko bo odstranil vsako vladavino in vsako oblast ter moč.
25 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.
Kajti on mora kraljevati, dokler ne položi vseh sovražnikov pod njegova stopala.
26 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.
Zadnji sovražnik, ki bo uničen, je smrt.
27 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.
Kajti vse stvari je položil pod njegova stopala. Toda ko pravi, vse stvari so položene pod njega, je očitno, da je tisti, ki je vse stvari položil pod njega, izvzet.
28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.
In ko mu bodo vse stvari podjarmljene, potem bo tudi Sin sebe podvrgel njemu, ki je vse stvari položil pod njega, da bo lahko Bog vse v vsem.
29 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?
Sicer kaj bodo storili tisti, ki se krščujejo za mrtve, če mrtvi sploh niso obujeni? Zakaj so bili potem krščeni za mrtve?
30 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?
In čemu mi vsako uro stojimo v nevarnosti?
31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.
Pri svojem veselju, ki ga imam v Kristusu Jezusu, našem Gospodu, izjavljam: »Vsak dan umiram.«
32 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.
Če sem se v Efezu po človeško boril z zvermi, kaj mi koristi, če mrtvi niso obujeni? Jejmo in pijmo, kajti jutri umremo.
33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.
Ne bodite zavedeni. Zli pogovori pokvarijo dobre manire.
34 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.
Zbudite se k pravičnosti in ne grešite, kajti nekateri nimajo Božjega spoznanja. To vam govorim v vašo sramoto.
35 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?
Toda nekateri ljudje bodo rekli: »Kako so mrtvi obujeni? In s kakšnim telesom pridejo?«
36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.
Ti bedak, to kar ti seješ, ne oživi, razen če ne umre.
37 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.
In to, kar ti seješ, ne seješ tega telesa, ki bo, temveč golo zrno, to je lahko pšenica ali neko drugo zrno;
38 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.
toda Bog mu daje telo, kakor mu ugaja in vsakemu semenu svoje lastno telo.
39 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.
Ni vse meso isto meso, ampak je ena vrsta mesa od ljudi, drugo meso od živali, drugo od rib in drugo od ptic.
40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,
Tam so tudi nebesna telesa in zemeljska telesa; toda slava nebesnih je ena, slava zemeljskih pa je druga.
41 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
Ena je slava sonca, druga slava lune in druga slava zvezd, kajti ena zvezda se od druge zvezde razlikuje po slavi.
42 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;
Tako je tudi vstajenje mrtvih. Sejano je v trohljivosti, obujeno je v netrohljivosti.
43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Sejano je v nečast, dvignjeno je v slavo. Sejano je v slabosti, dvignjeno je v moči.
44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.
Sejano je v naravno telo, dvignjeno je duhovno telo. Obstaja naravno telo in obstaja duhovno telo.
45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.
In tako je pisano: ›Prvi človek Adam je postal živa duša; ‹ zadnji Adam je postal oživljajoč duh.
46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.
Vendar ni bilo najprej to, kar je duhovno, temveč to, kar je naravno, in potem to, kar je duhovno.
47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.
Prvi človek je iz tal, zemeljski; drugi človek je Gospod iz nebes.
48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.
Kakršen je zemeljski, takšni so tudi tisti, ki so zemeljski; in kakršen je nebeški, takšni so tudi tisti, ki so nebeški.
49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.
In kakor smo nosili zemeljsko podobo, bomo nosili tudi nebeško podobo.
50 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.
Torej povem to, bratje, da meso in kri ne moreta podedovati Božjega kraljestva; niti trohnenje ne podeduje netrohnenja.
51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
Glejte, pokažem vam skrivnost: ›Ne bomo vsi zaspali, toda vsi bomo spremenjeni,
52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
v trenutku, kot bi trenil z očesom, ob zadnji trobenti, kajti trobenta bo zadonela in mrtvi bodo vstali netrohneči in mi bomo spremenjeni.‹
53 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.
Kajti ta trohljivost si mora nadeti netrohljivost in to umrljivo si mora nadeti nesmrtnost.
54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.
Torej ko si bo ta trohljivost nadela netrohljivost in si bo to umrljivo nadelo nesmrtnost, tedaj se bo izpolnila beseda, ki je zapisana: ›Smrt je požrta v zmagi.
Oh smrt, kje je tvoje želo? Oh grob, kje je tvoja zmaga?‹ (Hadēs g86)
56 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.
Želo smrti je greh, moč greha pa je postava.
57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
Toda zahvaljen bodi Bog, ki nam daje zmago po našem Gospodu Jezusu Kristusu.
58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.
Torej, moji ljubljeni bratje, bodite neomajni, nepremakljivi, vedno obilni v Gospodovem delu, ker veste, da vaš trud v Gospodu ni zaman.
