1 Korintským 14
1 Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.
yUyaM premAcaraNe prayatadhvam AtmikAn dAyAnapi vizeSata IzvarIyAdezakathanasAmarthyaM prAptuM ceSTadhvaM|
2 Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
yo janaH parabhASAM bhASate sa mAnuSAn na sambhASate kintvIzvarameva yataH kenApi kimapi na budhyate sa cAtmanA nigUDhavAkyAni kathayati;
3 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.
kintu yo jana IzvarIyAdezaM kathayati sa pareSAM niSThAyai hitopadezAya sAntvanAyai ca bhASate|
4 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.
parabhASAvAdyAtmana eva niSThAM janayati kintvIzvarIyAdezavAdI samite rniSThAM janayati|
5 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.
yuSmAkaM sarvveSAM parabhASAbhASaNam icchAmyahaM kintvIzvarIyAdezakathanam adhikamapIcchAmi| yataH samite rniSThAyai yena svavAkyAnAm artho na kriyate tasmAt parabhASAvAdita IzvarIyAdezavAdI zreyAn|
6 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?
he bhrAtaraH, idAnIM mayA yadi yuSmatsamIpaM gamyate tarhIzvarIyadarzanasya jJAnasya vezvarIyAdezasya vA zikSAyA vA vAkyAni na bhASitvA parabhASAM bhASamANena mayA yUyaM kimupakAriSyadhve?
7 Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?
aparaM vaMzIvallakyAdiSu niSprANiSu vAdyayantreSu vAditeSu yadi kkaNA na viziSyante tarhi kiM vAdyaM kiM vA gAnaM bhavati tat kena boddhuM zakyate?
8 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
aparaM raNatUryyA nisvaNo yadyavyakto bhavet tarhi yuddhAya kaH sajjiSyate?
9 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
tadvat jihvAbhi ryadi sugamyA vAk yuSmAbhi rna gadyeta tarhi yad gadyate tat kena bhotsyate? vastuto yUyaM digAlApina iva bhaviSyatha|
10 Tak mnoho, (jakž vidíme, ) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.
jagati katiprakArA uktayo vidyante? tAsAmekApi nirarthikA nahi;
11 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.
kintUkterartho yadi mayA na budhyate tarhyahaM vaktrA mleccha iva maMsye vaktApi mayA mleccha iva maMsyate|
12 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.
tasmAd AtmikadAyalipsavo yUyaM samite rniSThArthaM prAptabahuvarA bhavituM yatadhvaM,
13 A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.
ataeva parabhASAvAdI yad arthakaro'pi bhavet tat prArthayatAM|
14 Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.
yadyahaM parabhASayA prarthanAM kuryyAM tarhi madIya AtmA prArthayate, kintu mama buddhi rniSphalA tiSThati|
15 Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.
ityanena kiM karaNIyaM? aham AtmanA prArthayiSye buddhyApi prArthayiSye; aparaM AtmanA gAsyAmi buddhyApi gAsyAmi|
16 Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?
tvaM yadAtmanA dhanyavAdaM karoSi tadA yad vadasi tad yadi ziSyenevopasthitena janena na buddhyate tarhi tava dhanyavAdasyAnte tathAstviti tena vaktaM kathaM zakyate?
17 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.
tvaM samyag IzvaraM dhanyaM vadasIti satyaM tathApi tatra parasya niSThA na bhavati|
18 Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.
yuSmAkaM sarvvebhyo'haM parabhASAbhASaNe samartho'smIti kAraNAd IzvaraM dhanyaM vadAmi;
19 Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.
tathApi samitau paropadezArthaM mayA kathitAni paJca vAkyAni varaM na ca lakSaM parabhASIyAni vAkyAni|
20 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
he bhrAtaraH, yUyaM buddhyA bAlakAiva mA bhUta parantu duSTatayA zizavaiva bhUtvA buddhyA siddhA bhavata|
21 Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.
zAstra idaM likhitamAste, yathA, ityavocat parezo'ham AbhASiSya imAn janAn| bhASAbhiH parakIyAbhi rvaktraizca paradezibhiH| tathA mayA kRte'pIme na grahISyanti madvacaH||
22 A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.
ataeva tat parabhASAbhASaNaM avizcAsinaH prati cihnarUpaM bhavati na ca vizvAsinaH prati; kintvIzvarIyAdezakathanaM nAvizvAsinaH prati tad vizvAsinaH pratyeva|
23 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?
samitibhukteSu sarvveSu ekasmin sthAne militvA parabhASAM bhASamANeSu yadi jJAnAkAGkSiNo'vizvAsino vA tatrAgaccheyustarhi yuSmAn unmattAn kiM na vadiSyanti?
24 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.
kintu sarvveSvIzvarIyAdezaM prakAzayatsu yadyavizvAsI jJAnAkAGkSI vA kazcit tatrAgacchati tarhi sarvvaireva tasya pApajJAnaM parIkSA ca jAyate,
25 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
tatastasyAntaHkaraNasya guptakalpanAsu vyaktIbhUtAsu so'dhomukhaH patan IzvaramArAdhya yuSmanmadhya Izvaro vidyate iti satyaM kathAmetAM kathayiSyati|
26 Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.
he bhrAtaraH, sammilitAnAM yuSmAkam ekena gItam anyenopadezo'nyena parabhASAnyena aizvarikadarzanam anyenArthabodhakaM vAkyaM labhyate kimetat? sarvvameva paraniSThArthaM yuSmAbhiH kriyatAM|
27 Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
yadi kazcid bhASAntaraM vivakSati tarhyekasmin dine dvijanena trijanena vA parabhASA kathyatAM tadadhikairna kathyatAM tairapi paryyAyAnusArAt kathyatAM, ekena ca tadartho bodhyatAM|
28 Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.
kintvarthAbhidhAyakaH ko'pi yadi na vidyate tarhi sa samitau vAcaMyamaH sthitvezvarAyAtmane ca kathAM kathayatu|
29 Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.
aparaM dvau trayo vezvarIyAdezavaktAraH svaM svamAdezaM kathayantu tadanye ca taM vicArayantu|
30 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.
kintu tatrApareNa kenacit janenezvarIyAdeze labdhe prathamena kathanAt nivarttitavyaM|
31 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.
sarvve yat zikSAM sAntvanAJca labhante tadarthaM yUyaM sarvve paryyAyeNezvarIyAdezaM kathayituM zaknutha|
32 Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.
IzvarIyAdezavaktRNAM manAMsi teSAm adhInAni bhavanti|
33 Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.
yata IzvaraH kuzAsanajanako nahi suzAsanajanaka eveti pavitralokAnAM sarvvasamitiSu prakAzate|
34 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.
aparaJca yuSmAkaM vanitAH samitiSu tUSNImbhUtAstiSThantu yataH zAstralikhitena vidhinA tAH kathApracAraNAt nivAritAstAbhi rnighrAbhi rbhavitavyaM|
35 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
atastA yadi kimapi jijJAsante tarhi geheSu patIn pRcchantu yataH samitimadhye yoSitAM kathAkathanaM nindanIyaM|
36 Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
aizvaraM vacaH kiM yuSmatto niragamata? kevalaM yuSmAn vA tat kim upAgataM?
37 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
yaH kazcid AtmAnam IzvarIyAdezavaktAram AtmanAviSTaM vA manyate sa yuSmAn prati mayA yad yat likhyate tatprabhunAjJApitam ItyurarI karotu|
38 Pakli kdo neví, nevěz.
kintu yaH kazcit ajJo bhavati so'jJa eva tiSThatu|
39 A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.
ataeva he bhrAtaraH, yUyam IzvarIyAdezakathanasAmarthyaM labdhuM yatadhvaM parabhASAbhASaNamapi yuSmAbhi rna nivAryyatAM|
40 Všecko slušně a podle řádu ať se děje.
sarvvakarmmANi ca vidhyanusArataH suparipATyA kriyantAM|
