1 Kronická 17

1 I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.

It happened that after the king had settled in his house, he said to Nathan the prophet, “Look, I am living in a house of cedar, but the ark of the covenant of Yahweh is staying under a tent.”

2 I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.

Then Nathan said to David, “Go, do what is in your heart, for God is with you.”

3 Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:

But that same night the word of God came to Nathan, saying,

4 Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,

“Go and tell David my servant, 'This is what Yahweh says: You will not build me a house in which to live.

5 Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.

For I have not lived in a house from the day that I brought up Israel to this present day. Instead, I have been living in a tent, a tabernacle, in various places.

6 Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?

In all places I have moved among all Israel, did I ever say anything to any of Israel's leaders whom I appointed to shepherd my people, saying, “Why have you not built me a house of cedar?”'”

7 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.

“Now then, tell my servant David, 'This is what Yahweh of hosts says: I took you from the pasture, from following the sheep, so that you would be ruler over my people Israel.

8 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.

I have been with you wherever you went and have cut off all your enemies from before you, and I will make you a name, like the name of the great ones who are on the earth.

9 Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,

I will appoint a place for my people Israel and will plant them there, so that they may live in their own place and be troubled no more. No longer will wicked people oppress them, as they did before,

10 Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.

as they were doing from the days that I commanded judges to be over my people Israel. Then I will subdue all your enemies. Moreover I tell you that I, Yahweh, will build you a house.

11 Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.

It will come about that when your days are fulfilled for you to go to your fathers, I will raise up your descendant after you, and for one of your own descendants, I will establish his kingdom.

12 Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.

He will build me a house, and I will establish his throne forever.

13 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.

I will be a father to him, and he will be my son. I will not take my covenant faithfulness away from him, as I took it from Saul, who ruled before you.

14 Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.

I will set him over my house and in my kingdom forever, and his throne will be established forever.'”

15 Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.

Nathan spoke to David and reported to him all these words, and he told him about the entire vision.

16 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?

Then David the king went in and sat before Yahweh; he said, “Who am I, Yahweh God, and what is my family, that you have brought me to this point?

17 Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.

For this was a small thing in your sight, God. You have spoken of your servant's family for a great while to come, and have shown me future generations, Yahweh God.

18 Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.

What more can I, David, say to you? You have honored your servant. You have given your servant special recognition.

19 Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.

Yahweh, for your servant's sake, and to fulfill your own purpose, you have done this great thing to reveal all your great deeds.

20 Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.

Yahweh, there is none like you, and there is no God besides you, just as we have always heard.

21 Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?

For what nation on earth is like your people Israel, whom you, God, rescued from Egypt as a people for yourself, to make a name for yourself by great and awesome deeds? You drove out nations from before your people, whom you rescued from Egypt.

22 Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.

You made Israel your own people forever, and you, Yahweh, became their God.

23 Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.

So now, Yahweh, may the promise that you made concerning your servant and his family be established forever. Do as you have spoken.

24 Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.

May your name be established forever and be great, so the people will say, 'Yahweh of hosts is the God of Israel,' while the house of me, David, your servant is established before you.

25 Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.

For you, my God, have revealed to your servant that you will build him a house. That is why I, your servant, have found courage to pray to you.

26 A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.

Now, Yahweh, you are God, and have made this good promise to your servant:

27 Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.

Now it has pleased you to bless your servant's house, that it may continue forever before you. You, Yahweh, have blessed it, and it will be blessed forever.”