Pieseò 7
1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
Wo nan ne mpaboa yɛ fɛ, Ɔdehye babea! Wʼanantu a wugyina so te sɛ abohemaa, odwumfo nsa ano adwuma.
2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
Wo funuma yɛ kuruwa a enni nsa a nsa pa wɔ mu bere biara. Wo sisi yɛ atoko a wɔaboa ano na sukooko atwa ho ahyia.
3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
Wo nufu te sɛ atwemma abien, atwemma nta.
4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
Wo kɔn te sɛ asonse abantenten. Wʼaniwa aba te sɛ Hesbon ntade a ɛwɔ Bat Rabim pon nkyɛn. Wo hwene te sɛ Lebanon abantenten a ɛkyerɛ Damasko no.
5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
Wo ti si so sɛ Karmel Bepɔw. Wo tinwi te sɛ adehyetam a wɔadi mu adwinni; wo tinwi atenten no kyere ɔhene dommum.
6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
Wo ho yɛ fɛ, ɔdɔ, wo ho yɛ anigye na ɛma ahomeka ara!
7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
Wo sibea te sɛ abɛ dua, na wo nufu te sɛ aduaba kasiaw.
8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
Mekae se, “Mɛforo abɛ dua no; na maso nʼaba mu.” Wo nufu nyɛ sɛ bobe kasiaw, na wo home mu hua nyɛ sɛ aprɛ.
9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
Na wʼanom hua nyɛ sɛ bobesa papa. Ababaa: Ma bobesa no nkɔ me dɔfo hɔ tee, ɛnsen mfa nʼanofafa ne ne se no so brɛoo.
10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
Meyɛ me dɔfo de, na nʼapɛde ne me.
11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
Bra, me dɔfo; ma yɛnkɔ akuraa, ma yɛnkɔda akuraa anadwo baako.
12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
Ma yɛnkɔ bobeturo mu ntɛm nkɔhwɛ sɛ bobe no agu nhwiren, sɛ nhwiren no apaapae, anaasɛ ntunkum no ayɛ frɔmfrɔm. Ɛhɔ na mede me dɔ bɛma wo.
13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
Adesaa yi ne hua, na akɔnnɔduan nyinaa begu yɛn pon ano, foforo ne dedaw, a mede asie ama wo, me dɔfo.
