Pieseò 7
1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
Pagkatahum sa imong mga tiil diha sa mga sapin, Oh anak nga babaye sa usa ka principe! Ang imong mga malison nga paa sama sa mga mutya, Ang buhat sa mga kamot sa usa ka batid nga mamumuhat.
2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
Ang imong lawas sama sa usa ka malingin nga copa, Diin wala makulang ang vino nga sinaktan: Ang imong hawak sama sa usa ka pundok nga trigo. Nga binaliksan ug mga lirio
3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
Ang imong duha ka mga dughan sama sa duha ka mga nati nga lagsaw, Nga kaluha sa usa ka lagsaw nga baye.
4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
Ang imong liog sama sa usa ka torre nga marfil; Ang imong mga mata sama sa mga danawan sa Hesbon, Tupad sa ganghaan sa Batrabbim; Ang imong ilong sama sa torre sa Libano Nga nagalantaw ngadto sa Damasco.
5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
Ang imong ulo sa ibabaw nimo sama sa Carmelo, Ug ang buhok sa imong ulo ingon sa purpura; Ang hari nahimong binihag sa mga kulong niana.
6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
Pagkamaanyag ug pagkamatam-is nimo, Oh hinigugma, alang sa kalipayan?
7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
Kining imong barug sama sa usa ka kahoy nga palma, Ug ang imong mga dughan sama sa iyang mga bulig.
8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
Ako miingon: Mosaka ako sa kahoy nga palma, Mokupot ako sa mga sanga niana: Himoa ang imong mga dughan maingon sa mga pongpong sa parras, Ug ang kahumot sa imong gininhawa sama sa mga mansanas.
9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
Ug ang imong baba sama sa vino nga labing maayo, Nga nagadaligdig pag-ayo alang sa akong hinigugma, Nagaagay-ay sa mga ngabil niadtong nanagkatulog.
10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
Ako iya man sa akong hinigugma; Ug ang iyang tinguha paingon kanako.
11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
Umari ka, hinigugma ko, mangadto kita sa uma; Mamuyo kita sa kabalangayan.
12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
Sumayo kita pagbangon ngadto sa kaparrasan; Tan-awon ta kong namutot na ba ang parras, Ug ang iyang piyoos mibuklad, Ug ang mga granada namulak: Didto ihatag ko kanimo ang akong gugma.
13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
Ang mga mandragora nagahatag sa ilang kahumot, Ug sa atong mga pultahan anaa ang tanang nagakalainlaing bililhong bunga, bag-o ug daan, Nga akong gidapa alang kanimo, Oh hinigugma ko.
