Pieseò 4
1 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
Iată, tu eşti frumoasă, iubita mea; iată, tu eşti frumoasă; tu ai ochii porumbiţei între şuviţele tale; părul tău este ca o turmă de capre, care se arată din muntele Galaad.
2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
Dinţii tăi sunt ca o turmă de oi tunse, venite de la scăldare, toate cu miei gemeni şi niciuna nu este stearpă între ele.
3 Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
Buzele tale sunt ca o aţă de stacojiu şi vorbirea ta frumoasă; tâmplele tale sunt ca o bucată de rodie între şuviţele tale.
4 Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
Gâtul tău este ca turnul lui David, zidit pentru a fi casa de arme, în care atârnă o mie de paveze, toate scuturi de războinici.
5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
Cei doi sâni ai tăi, ca două căprioare tinere ce sunt gemene, ce pasc printre crini.
6 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
Până când ziua se revarsă şi umbrele fug, mă voi duce la muntele de mir şi la dealul de tămâie.
7 Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
Tu toată eşti frumoasă, iubita mea; nu este pată în tine.
8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
Vino cu mine din Liban, mireaso, cu mine din Liban; priveşte din vârful Amanei, din vârful Şenirului şi Hermonului, din vizuinile leilor, din munţii leoparzilor.
9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
Mi-ai răpit inima, sora mea, mireaso; mi-ai răpit inima cu unul din ochii tăi, cu un lănţişor al gâtului tău.
10 Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
Cât de frumoasă este iubirea ta, sora mea, mireaso! Cu cât mai bună este dragostea ta decât vinul! Şi mirosul miresmelor tale decât toate mirodeniile!
11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
Buzele tale, mireaso, picură [precum] fagurele; miere şi lapte sunt sub limba ta; şi mirosul hainelor tale este ca mirosul Libanului.
12 Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
O grădină îngrădită este sora mea, mireasa mea, un izvor închis, o fântână sigilată.
13 Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
Lăstarii tăi sunt o livadă de rodii, cu fructe plăcute; camfor, cu nard,
14 Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
Nard şi şofran, trestie mirositoare şi scorţişoară, cu toţi copacii de tămâie, mir şi aloe, cu toate mirodeniile cele mai alese;
15 Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
O fântână a grădinilor, un izvor al apelor vii şi pâraie din Liban.
16 Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.
Trezeşte-te, vântule de nord; şi vino, sudule; suflă peste grădina mea, ca mirodeniile ei să curgă. Să vină preaiubitul meu în grădina lui şi să mănânce roadele ei plăcute.
