< Pieseò 2 >
1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
Eu sou uma rosa de Sharon, um lírio dos vales.
2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
Como um lírio entre espinhos, Assim é meu amor entre as filhas.
3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
Como a macieira entre as árvores da madeira, Assim é minha amada entre os filhos. Sentei-me sob sua sombra com grande deleite, sua fruta era doce ao meu paladar.
4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
Ele me trouxe para o salão de banquetes. Seu estandarte sobre mim é o amor.
5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
Strengthen me com uvas passas, refrescar-me com maçãs; pois estou desmaiado de amor.
6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
Sua mão esquerda está sob minha cabeça. Sua mão direita me abraça.
7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
Eu vos conjuro, filhas de Jerusalém, pelas ovas, ou pelo vento do campo, que não se agita, nem se desperta o amor, até que o deseje.
8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
A voz de minha amada! Eis que ele vem, saltando sobre as montanhas, saltando sobre as colinas.
9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
Minha amada é como uma ova ou um jovem cervo. Eis que ele está atrás de nosso muro! Ele olha para as janelas. Ele olha através da grade.
10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
Minha amada falou, e me disse, “Levanta-te, meu amor, meu lindo, e vem embora”.
11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
Pois eis que o inverno é passado. A chuva acabou e se foi.
12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
As flores aparecem sobre a terra. Chegou a hora de cantar, e a voz da rola é ouvida em nossa terra.
13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
A figueira amadurece seus figos verdes. As videiras estão em floração. Eles dão sua fragrância. Levantai-vos, meu amor, meu lindo, e sair”.
14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
Minha pomba nas fendas da rocha, nos esconderijos da encosta da montanha, deixe-me ver seu rosto. Deixe-me ouvir sua voz; pois sua voz é doce e seu rosto é lindo.
15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
Apanhe para nós as raposas, as pequenas raposinhas que saqueiam os vinhedos; para nossos vinhedos estão em floração.
16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
Minha amada é minha, e eu sou dele. Ele navega entre os lírios.
17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
Até o dia ficar frio e as sombras fugirem, volta, minha amada, e ser como uma ova ou um jovem cervo nas montanhas de Bether.